19 C 289/2020-47 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu odtažení motorového vozidla [registrační značka], které bylo odtaženo dne 22. 10. 2019 na základě protokolu o odtahu [číslo] z důvodu dle § 27 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále i jako„ z. p. p. k.“). Na základě odtahu vznikl žalovanému za žalobkyní dluh ve výši 75 500 Kč, který se skládá z částek: (i) 1 900 Kč za odtah, (ii) 750 Kč za 1. až 3. den střežení (parkovné, 250 Kč/den za první tři dny střežení), (iii) 70 800 za 177 dní střežení (parkovné, 400 Kč/den za čtvrtý až 180 den střežení) a (iv) 2 050 Kč za 41 dní střežení (parkovné, 50 Kč/den za 41 dní po 181. dni střežení). Žalobce je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem [anonymizováno] [obec], která je oprávněná k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací. Odtah byl proveden na základě pokynu strážníka Městské policie [anonymizováno] [obec] na základě § 27 odst. 5 z. p. p. k . Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně byla zřízena dne 1. 1. 2000 zřizovací listinou zastupitelstva [anonymizováno] [obec] ze dne 22. 10. 1999, kdy v čl. VI bod [číslo] je provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [anonymizováno] [obec] a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání a dále dle čl. VI bod [číslo] zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [anonymizováno] [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle Pravidel schválených [jméno] [anonymizováno] [obec] (prokázáno zřizovací listinou, viz přílohová obálka k č.l. 1). Vozidlo [registrační značka] bylo dne 22. 10. 2019 v 10:55 odtaženo na pokyn strážníka Městské policie [anonymizováno] [obec] identifikační [číslo] to z důvodu dle § 27 odst. 5 z. p. p. k. (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1). Provozovatelem vozidla [registrační značka] od 22. 4. 2009 a vlastníkem vozidla od 22. 4. 2009 byl [celé jméno žalovaného] – žalovaný (prokázáno výpisem ze systému Ministerstva dopravy ČR, viz přílohová obálka k č.l. 1). Dne 9. 10. 2011 byla uzavřena kupní smlouva na vozidlo [registrační značka] mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], kupní cena 37 000 Kč. Dle čl. VI. smlouvy měl kupující zajistit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel (prokázáno kupní smlouvou ze dne 9. 10. 2011, viz důkazy předložené na jednání 27. 9. 2021). Od 19. 10. 2012 do 19. 4. 2013 byl pojistníkem pan [jméno] [příjmení] (prokázáno z upomínky z 17. 12. 2012 od [anonymizováno], viz důkazy předložené na jednání 27. 9. 2021). Vozidlo bylo střeženo od 22. 10. 2019 na parkovišti žalobkyní, a to nejméně do 29. 5. 2020, tedy celkem 221 dní (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1 a výzvami k úhradě, viz přílohová obálka k č.l. 1). Cena za odtah a střežení vozidla je dána Nařízením [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, vydané dne 12. 2. 2013 [jméno] [anonymizováno] [obec] (dále i jako„ Nařízení“). Cena za úplný odtah je dle § 1 odst. 1 písm. a) Nařízení 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel je za první až třetí započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého i jen započatého dne 400 Kč/den, ale maximálně 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště a od stoosmdesátéhoprvního dne 50 Kč/den, dle § 3 Nařízení (prokázáno předmětným nařízením a usnesením Rady [anonymizováno] [obec], viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovanému bylo zasláno Oznámení o odtahu vozidla (součástí byl ceník parkovného), které bylo na poště uloženo dne 12. 12. 2019 (prokázáno oznámením o odtahu vozidla ze dne 9. 12. 2019 a poštovní obálkou, viz přílohová obálka k č.l. 1). Před doručením se žalobkyně dotazovala [stát. instituce] na trvalý pobyt žalovaného (prokázáno žádostí o informaci ze dne 18. 12. 2019 a odpovědí ze dne 2. 1. 2020, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovaný byl vyzván k úhradě 37 850 Kč za dlužné střežení (parkovné) dopisem ze dne 20. 1. 2020 (součástí byl i ceník parkovného), uloženým dne 24. 1. 2020 (prokázáno dopisem a poštovní obálkou, viz přílohová obálka k č.l. 1). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 27 odst. 5 z. p. p. k. o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Dle § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, dále i jako„ z. p. p. v.“), provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Žalobkyně prokázala, že od 22. 4. 2009 byl v registru vozidel zapsán jako provozovatel vozidla [registrační značka] žalovaný. Byť se žalovanému podařilo prokázat, že již nebyl vlastníkem vozidla v rámci soukromoprávního vztahu na základě toho, že vozidlo prodal (k přepisu v registru dle z. p. p. v. nedošlo), pak stále byl zapsán jako provozovatel vozidla. Osoba provozovatele může být odlišná od vlastníka vozidla. I kdyby vozidlo již bylo prodáno jiné osobě, pak by ho mohl žalovaný provozovat. Zákon přitom jasně stanoví, že odpovědnost provozovatele vozidla je odpovědností objektivní, která nevyžaduje zavinění (analogicky k ustanovení § 45 odst. 4 z. p. p. k. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2008 zn. 24. 9. 2008 a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03). Provozovatel tak odpovídá ve smyslu § 27 odst. 5 z. p. p. k. za náklady spojené s odtažením vozidla a střežením vozidla (parkovné). Z předložených důkazů vyplývá, že zřejmě došlo k tomu, že kupující předmětného vozidla pan [jméno] [příjmení] nezajistil přepis v patřičných registrech, jak bylo uvedeno v kupní smlouvě. Nicméně to nezbavuje provozovatele jeho objektivní odpovědnosti za vozidlo dle § 27 odst. 5 z. p. p. k . Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení od 31. 1. 2020 do 28. 5. 2020, neboť z podání žalované na č.l. 22 spisu vyplývá, že částku 75 500 Kč si mohla nárokovat až od 29. 5. 2020, proto soud přiznal úrok z prodlení z částky 75 500 Kč až od tohoto data. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 932 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 032 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za podání žaloby, vyjádření ze dne 27. 10. 2020 a závěrečný návrh ze dne 6. 8. 2021.