38 C 229/2021-44 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 2. 2021 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] Czech Republic (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu o poskytování služeb [číslo]. Na základě Účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi elektronické zařízení a dále i služby plateb třetím stranám. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit stanovenou cenu. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí mu z Účastnické smlouvy, když uhradil pouze část dluhu. Žalovaný tak ke dni podání žaloby na jistině dluží celkem 900 Kč, a to na základě vyúčtování [číslo] ve výši 900 Kč, splatné dne 24. 7. 2018. Žalobkyně dále požaduje úhradu ve výši 300 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky. Právní předchůdce žalobkyně dne 16. 7. 2018 předmětné pohledávky postoupil na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 7. 7. 2021 a žalobkyni dne 21. 6. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobce do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a z provedených důkazů (viz účastnická smlouva; vyúčtování služeb s přehledem služeb; prohlášení T-Mobile o úhradě za postoupené pohledávky; Oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy s podacím archem; Smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaný uzavřel se společností T- [právnická osoba] dne 15. 12. 2016 Účastnickou smlouvu [číslo] na základě níž bylo žalovanému poskytnuto elektronické zařízení, a to koncové zařízení LTE modem HUAWEI B310 – černý ve výši 2 999 Kč. Žalovaný využíval služby třetích stran, za niž mu tato společnost vyfakturovala dlužnou částku 900 Kč, a to vyúčtováním [číslo] splatným dne 24. 7. 2018. Právní předchůdce žalobkyně dne 16. 7. 2018 předmětné pohledávky postoupil na žalobkyni. Žalovaný vyúčtovanou částku za poskytnuté zařízení řádně a včas neuhradil. Žalobkyně dále nárokuje uhrazení částky ve výši 300 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 12. 2020 předžalobní výzvu. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil vyúčtování v žalované výši a je v prodlení s jejím zaplacením. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, z čehož žalovanému vyplývala povinnost uhradit kupní cenu za zařízení v předem sjednaných splátkách, kterou porušil, když nezaplatil stanovené splátky řádně a včas. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by za poskytnuté zboží a služby vyúčtované žalobkyni něčeho uhradil, čímž neunesl své důkazní břemeno. Žaloba je důvodná, i pokud jde o příslušenství ve formě úroků z prodlení, které soud přiznal podle ust. § 1968 a § 1970 o. z., ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 200 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.