38 C 272/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 5. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena [právnická osoba] - [právnická osoba], na kterou jí předtím postoupila společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 29. 7. 2016 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo] (dále jen„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle Smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90% p.a. a s dalšími poplatky dle Smlouvy a Ceníku, který je součástí Smlouvy. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 13. 2. 2020. Žalobkyně požaduje uhrazení nesplacené jistiny úvěru ve výši 247 761,19 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 779,68 od 14. 2. 2020 do 14. 4. 2020 a z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 66,67 Kč a poplatků ve výši 238 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2021, č.j. 20 C 53/2020-28). Opatrovník žalovaného navrhl zamítnout žalobu v plném rozsahu, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala existenci žalovaného pohledávky. Žalobkyně v důkazech označila pouze tzv.„ Výpis Spotřebitelského úvěru“, který je však dle opatrovníka pouhým tvrzením původního věřitele, [právnická osoba], a ne listinou, kterou lze považovat za důkaz. Není tak postaveno najisto, že žalovanému byl skutečně úvěr právním předchůdcem žalobkyně poskytnut. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Spojeného království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na niž byl žalovaný nárok postoupen [právnická osoba] a.s., na níž byl předtím na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 postoupen právním předchůdcem žalobkyně (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018; Smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 24. 4. 2020 vč. přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek; Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba], a.s.. a [právnická osoba], ze dne 7. 5. 2020 vč. přílohy [číslo]). Uvedená postoupení žalované pohledávky byla oznámena žalovanému (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2020; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020; seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky). Dne 29. 7. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným Smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Produktové podmínky (viz Smlouva o půjčce na kliknutí ze dne 29. 7. 2016, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby; všeobecné obchodní podmínky; produktové podmínky pro osobní úvěry; kopie cestovního pasu žalovaného; žádost o nastavení, změnu nastavení, zrušení služby ze dne 22. 8. 2012, osobní účet ze dne 22. 8. 2012; protokol o převzetí a užívání kódů IPIN a TPIN). Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 006,71 Kč včetně úroku ve výši 15,90 % ročně. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (viz čl. VI. bod 1) Smlouvy, výpis spotřebitelského úvěru). V případě prodlení s hrazením splátek úvěru, byla žalobkyně dle čl. XI. oprávněna úvěr prohlásit za splatný. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru a to ke dni 13. 2. 2020, o čem žalovaného informovala (viz poštovní podací arch ze dne 13. 2. 2020, výpis spotřebitelského úvěru). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva k úhradě ze dne 21. 8. 2020; seznam odeslaných předžalobních výzev). 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 8. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla na základě Smlouvy žalovanému částku 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet včetně úroku ve výši 15,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 006,71 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobkyně přistoupila v souladu s čl. XI. Smlouvy ke dni 13. 2. 2020 k zesplatnění dlužného úvěru. Oznámení o zesplatnění žalobkyně řádně zaslala žalovanému na adresu žalovaného ve [příjmení] [jméno]. K námitce opatrovníka týkající se neprokázání skutečnosti, že žalovanému byl úvěr poskytnut soud, konstatuje, že soud má za prokázané, že žalovanému úvěr poskytnut byl. Vycházel přitom z důkazů předložených samotným žalovaným při sjednávání úvěru, jako jsou osobní doklady žalovaného a pak ze samotného výpisu spotřebitelského úvěru, ze kterého je dostatečně prokázána skutečnost, že ke dni 29. 7. 2016 došlo k odepsání částky ve výši 300 000 Kč označené jako počáteční zůstatek. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni nárok na žalovanou jistinu včetně smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 9 779,68 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 66,67 Kč od 14. 2. 2020 do 14. 4. 2020, smluvního úroku z prodlení ve výši 15,9% ročně z částky 247 761,19 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v období od 15. 4. 2020 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 384 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 920 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 247 999,19 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 25. 8. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 320 Kč ve výši 8 064 Kč. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 28. 4. 2021 a účast na jednání dne 25. 8. 2021), náleží mu dle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty 247 999,19 Kč ve výši 9 300 Kč za každý ze čtyř úkonů – ve smyslu § 12a odst. 1 a 2 a. t. je třeba odměnu snížit o 20 % a činí maximálně 5 000 Kč, tj. celkem odměna činí 15 000 Kč (3 x 5 000). Opatrovníkovi dále náleží 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovník je plátcem DPH, přiznal mu soud dále DPH ve výši 21 % z částky 15 900 Kč, tedy 3 339 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř., a opatrovníkovi přiznal částku 19 239 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného, náhrady hotových výdajů a DPH. Tato částka bude opatrovníkovi vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 12. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovníka, ale tyto není možné mu přiznat, neboť se jedná o náklady řízení vzniklé v so