38 C 392/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Manželé společným návrhem domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] před úřadem v Taipeii, Taiwan. Manželé uzavřeli manželství po předchozí delší známosti, stále spolu žijí v jednom bytě, ale společnou domácnost nevedou. V průběhu manželství se manželé navzájem sobě odcizili natolik, že manželství je již pouze formálním svazkem. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky a manžela]. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manželka má občanství Ruské federace, přičemž oba manželé mají bydliště v České republice. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť oba manželé mají bydliště na území České republiky. Soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž rozhodným právem pro rozvod manželství je právo české. 3. V posuzovaném případě po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem v Taipeii, Taiwan. Z manželství se nenarodily žádné děti. Z výpovědi manželů soud zjistil, že manželé spolu nežijí jak manželé asi jeden rok. U obou manželů se jedná o první manželství. Jako hlavní příčinu rozvratu manželství manželé shodné uvádějí rozdílné názory na společnou budoucnost, přičemž ani jeden z manželů nechtěl situaci nijak řešit. Oba manželé na rozvodu trvají. 5. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud rozhodl tak, že manželství rozvedl, neboť neshledal důvody pro postup dle § 755 odst. 2 o. z., protože a rozvod manželství není, s ohledem na hluboký rozvrat manželství, v rozporu se zájmem žádného z manželů, ani v rozporu se zájmem nezletilého dítěte. Soud v souladu s § 756 o. z. zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Jelikož byly splněny všechny podmínky § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neshledal důvody pro jiné rozhodnutí.