40 C 249/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 30. 11. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu [číslo], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 50 000 Kč, který byl následně navýšen na 92 002,25 Kč. Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru prostřednictvím karty byla sjednána ve smlouvě ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalobkyně tak využila svého práva a prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 25. 7. 2020. Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně částku 92 002,25 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení kapitalizovaného smluvního úroku ke dni 19. 2. 2021 ve výši 13 303,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 19. 2. 2021 ve výši 5 556,76 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 92 002,25 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 002,25 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala dne 3. 2. 2021 žalovanému předžalobní výzvu k plnění, žalovaný však neuhradil ničeho. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2021 č. j. 40 C 249/2021-14 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Na základě žádosti o poskytnutí úvěru uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 27. 11. 2017 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě a poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách k 25. dni v měsíci v minimální výši 5 % vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, minimálně však ve výši 500 Kč (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 24. 11. 2017, smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2017 [číslo] včetně sazebníku [anonymizováno] pro občany a podmínek pro kreditní karty) Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty předsmluvní informace ke kreditní kartě na standardizovaném formuláři. (zjištěno z předsmluvní informace ke kreditní kartě ze dne 24. 11. 2017) Smlouva byla dne 18. 1. 2018 upravena tak, že se úvěrový rámec zvýšil na 80 000 Kč (zjištěno z oznámení o změně smlouvy ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 22. 1. 2018) Žalovaný úvěrový rámec přečerpal a podmínky smlouvy neplnil řádně a včas. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky včetně sjednaných poplatků za splatné ke dni 25. 7. 2020 (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 7. 2020 včetně dodejky). Ani přes předžalobní výzvu žalovaný dlužnou částka nezaplatil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že své závazky ze smlouvy uhradil. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2021 a z poštovního podacího archu). Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 27. 11. 2017, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky smlouvy o úvěru a splácet své závazky. Protože žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, žalobkyně svoji pohledávku vůči žalovanému zesplatnila ke dni 25. 7. 2020. K 19. 2. 2021 činila nesplacená jistina úvěru včetně poplatků 92 002,25 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 13 303,33 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 5 556,76 Kč. Žalovaný je i nadále (až do zaplacení) povinen platit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru a dále až do zaplacení též úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 20. 2. 2021. Na základě shora uvedeného soud žalobu shledal zcela důvodnou a plně jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 266,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 681 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 002,25 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 360 Kč ve výši 3 225,60 Kč. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.