40 C 338/2020-61 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. To odůvodňuje tím, že uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] na jejímž základě se stala odpovědnostním pojistitelem vozidla tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“). Žalovaná s vozidlem dne 30. 9. 2018 zhruba ve 20:25 hod. couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] a narazila do zaparkovaného vozidla tov. zn. BMW 116, [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“). Žalovaná následně místo nehody opustila a škodu neoznámila Policii ČR. Žalobkyně za žalovanou uhradila způsobenou škodu v celkové výši 44 374 Kč a žalobou se této částky domáhá po žalované. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 7. 12. 2018 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do jednoho měsíce. Žalovaná však částku neuhradila a ode dne následujícího po uplynutí lhůty se tedy žalobkyně domáhá také přiznání úroků z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Žalovaná nesouhlasila především s tvrzením žalobkyně, že vědomě ujela z místa nehody. Žalovaná tvrdila, že tření vozidla o poškozené vozidlo nezaregistrovala a teprve po příjezdu domů si všimla odřeniny na nárazníku svého vozidla a na základě rekapitulace své cesty dospěla k závěru o možném střetu s vozidlem poškozeného, kterého dle jména zná a mohla si na něj tedy dohledat kontakt. Ještě tentýž večer mu tedy zaslala SMS zprávu s dotazem, zda mu nezpůsobila škodu. Druhý den žalovaná s poškozeným v zaměstnání sepsala záznam o nehodě. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Otec žalované jako vlastník vozidla uzavřel dne 14. 8. 2018 se žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] Součástí smlouvy byly také všeobecné podmínky pro pojištění vozidel. (zjištěno z pojistky ke smlouvě [číslo] všeobecných pojistných podmínek [anonymizováno] [číslo]) 5. Žalovaná dne 30. 9. 2018 zhruba ve 20:25 hod. s vozidlem (zapůjčeným od otce) couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], přičemž odřela poškozené vozidlo v oblasti jeho levého předního světla a nárazníku. Žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z relace o dopravní nehodě ČKP včetně fotografií a z úředního záznamu o podání vysvětlení PČR [číslo jednací] [číslo]) 6. Žalovaná po příjezdu domů ve 21:42 zaslala poškozenému zprávu, ve které ho o možné škodě informovala. V odpovědi jí bylo poškozeným sděleno, že došlo k poškození blatníku, světla a nárazníku. Poškozený zároveň žalované sdělil, že škodu již sepsala Policie ČR (zjištěno z SMS zpráv mezi žalovanou a poškozenou ze dne 30. 9. 2018) 7. Za opravu vozidla byla vystavena faktura na částku 32 728 Kč, poškozený si dále na dobu opravy (7 dnů) z důvodu dopravy do zaměstnání musel zapůjčit náhradní vozidlo za 11 646 Kč (1 375 Kč/den + DPH). (zjištěno z faktur č. SF192814 ze dne 22. 11. 2018 a [číslo] ze dne 23. 11. 2018 a z čestného prohlášení o zapůjčení vozidla ze dne 23. 11. 2018) 8. Likvidátor žalobkyně uznal výši škody dle výše uvedených faktur a žalobkyně škodu v celkové výši 44 374 Kč uhradila. (zjištěno z příkazů k platbě ze dne 26. 11. 2018 (32 728 Kč) a ze dne 4. 12. 2018 (6 776 Kč + 4 870 Kč)) 9. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 7. 12. 2018 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do jednoho měsíce. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2018 včetně podacího archu) 10. Soud hodnotil provedené důkazy ve smyslu § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a po právní stránce posoudil věc následovně. 11. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. 12. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. 13. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti, pojištěným se rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. 14. Žalovaná dne 30. 9. 2018 zhruba ve 20:25 hod. s vozidlem couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], přičemž odřela poškozené vozidlo v oblasti jeho levého předního světla a nárazníku. Žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. 15. Pokud žalovaná tvrdila, že si kontaktu svého vozidla s poškozeným vozidlem nevšimla, jeví se toto tvrzení jako vysoce nepravděpodobné vzhledem ke způsobenému poškození i vzhledem ke skutečnosti, že vyjíždění z parkovacího místa žalované (jak sama žalovaná uvedla) bylo velmi komplikované a žalovaná mu tedy musela věnovat vysokou míru pozornosti. Soud tedy neuvěřil tvrzení žalované, že si dopravní nehody nebyla vědoma. 16. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že v případě nevědomosti žalované o vzniku škody by muselo být dovozeno, že žalovaná nevěnovala řízení dostatečnou pozornost. I v takovém případě by pak žalobkyni vznikl vůči žalované regresní postih, když hrubá nedbalost nemůže být považována za zřetele hodný důvod pro opuštění místa nehody. 17. Žalobkyně v řízení neuvedla ani jiný zřetele hodný důvod, v jehož důsledku by nevznikl žalobkyni nárok na regresní postih. Přestože si tedy žalobkyně své pochybení uvědomila relativně brzy po nehodě a oznámila to i poškozenému, vznikla jí dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti povinnost k úhradě regresního nároku. 18. Žalobkyni dále vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí měsíční lhůty k úhradě stanovené v předžalobní výzvě ze dne 7. 12. 2018. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 264,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 374 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze sedmi úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednáních 22. 7. 2021 a 4. 11. 2021, vyjádření k odporu žalované ze dne 16. 10. 2020 a vyjádření ze dne 20. 9. 2021) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále advokátovi náleží náhrada za promeškaný čas za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši 1 450 Kč a za čas strávený na cestě ze svého sídla ke třem jednání a zpět (6 x 2,5 hodiny, tedy 30 půlhodin po 100 Kč) ve výši 3 000 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 850 Kč ve výši 5 638,50 Kč. 20. Lhůty k plnění soud určil žalované dle § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř. v délce 4 měsíce, resp. 1 měsíc pro náklady řízení, vzhledem k tomu, že se žalovaná poškozenému sama ozvala a měla zájem situaci řešit. Soud tedy stanovil lhůty tak, aby měla žalovaná dostatek prostoru k opatření finančních prostředků na úhradu dlužných částek.