51 C 191/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2021 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 15. 11. 2016 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem částku 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši 1 1152 Kč, a to nejpozději do 12. 12. 2016. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 s účinností od 6. 9. 2018, což bylo žalovanému oznámeno postupitelem dopisem z 21. 9. 2018. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 589,52 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení (součet poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 152 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 085 Kč) a zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 3. 5. 2021 a žalobkyni dne 21. 4. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne 15. 11. 2016 podepsali smlouvu označenou jako smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč. Účastníci smlouvy si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 152 Kč. Žalovaný úvěr v dohodnutém termínu splatnosti neuhradil. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 8. 8. 2018, s účinností od 7. 9. 2018. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 589,52 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení (součet poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 152 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 085 Kč) a zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud má za prokázané, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut bezhotovostním převodem úvěr ve výši 4 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 1 152 Kč nejpozději do 12. 12. 2016. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované jistiny včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 589,52 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení (součet poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 152 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 085 Kč) a zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení dle § 1968 a 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (2 x 200 Kč) a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 a. t. (1x 100) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč, tj. ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.