51 C 269/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 19. 7. 2017. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplatila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 7. 2019 nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně. 2. Aktivní legitimace žalobkyně je dána poté, co právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku s účinností ke dni 12. 7. 2019 na žalobkyni. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala po celou dobu nečinná. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 18. 6. 2021 a žalobkyni dne 4. 6. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na následující závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne 19. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky < [webová adresa] >, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 3 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 19. 7. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč převodem na účet dne 19. 6. 2017. Žalovaná ve sjednané lhůtě poskytnutý úvěr v plné výši nevrátila. Dne 12. 7. 2019 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019. Dne 26. 7. 2019 byla žalovanému prokazatelně zaslána žalobkyní písemná výzva k úhradě dluhu, v níž mu byla stanovena lhůta k jeho úhradě v délce tří dnů. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 9. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud má za prokázané, že žalované byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut bezhotovostním převodem úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázal splatit do 19. 7. 2017. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky ve výši 3 000 Kč a zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle procesního úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (příprava a převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) a tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.