51 C 295/2017-376 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2017 domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 146 038 Kč spolu s příslušenstvím jednak z důvodu nezaplacení náhrady za nadlimitní kilometry a náhrady za nedostavení se na garanční prohlídku v souvislosti s užíváním vozidla Škoda Octavia 1,6 TDI, [registrační značka], vyúčtovaných fakturou [číslo] znějící na částku 126 563 Kč a jednak z důvodu dlužného nájemného za užívání motorového vozidla Škoda Octavia 1,6 TDI, [registrační značka] v období od 17. 10. 2013 do 16. 11. 2013, vyúčtovaného fakturou [číslo] na částku 19 475 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o operativním leasingu. V průběhu smluvního vztahu však došlo k totálnímu poškození předmětu leasingu zaviněním žalované. Žalobkyně proto zajistila na základě nájemních smluv náhradní vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka] a [registrační značka] prostřednictvím [právnická osoba]. Úplata za užívání vozidel spol. [právnická osoba] byla pak žalobkyní přeúčtována žalované. Žalovaná však faktury neuhradila. 2. Rozsudkem ze dne 2. července 2019 soud 1. stupně vyhověl žalobě pouze v rozsahu částky 19 475 Kč spolu s příslušenstvím, týkající se úplaty za užívání vozidla Škoda Octavia, [registrační značka] a nárok ve výši 126 563 Kč byl zamítnut. 3. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze jako soud odvolací v zamítavém výroku ve věci samé rozsudek potvrdil, a pokud jde o vyhovující část v rozsahu částky 19 475 Kč s příslušenstvím, rozsudek zrušil. Uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování ke zjištění období užívání vozidla [registrační značka] a obvyklé ceny půjčovného v tomto období, neboť částka sjednaná mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] není cena obvyklá. 4. Soud proto opětovně vyslechl svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří potvrdili, že vozidlo [registrační značka] bylo užíváno od 17. 10. do 16. 11. 2013, kdy vozidlo bylo vráceno (zjištěno z doplňujícího výslechu svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). K obvyklé ceně nechal soud zpracovat znalecký posudek [celé jméno znalce], který po srovnání obvyklých cen půjčoven v rozhodném období shledal, že částka 19 475 Kč bez DPH, vyúčtovaná žalované předmětnou fakturou [číslo] odpovídá obvyklé ceně za zápůjčku vozu typu Škoda Octavia Combi 1,6 [příjmení] na dobu 31 dnů s nájezdem 2 000 km za měsíc v té době obvyklé (zjištěno ze znaleckého posudku o obvyklé ceně půjčovného [celé jméno znalce], pořadové [číslo] ze dne 31. 1. 2021). 5. Žalovaný po vypracování znaleckého posudku z důvodu procesní ekonomie nárok žalobkyně na nájemné za rozhodné období ve výši 19 475 Kč uznal. 6. Žalobkyně proto navrhla soudu, aby podle tohoto částečného uznání ohledně žalobní jistiny (bez příslušenství) bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání. <b>7. Dle ust. § 153a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou, uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.</b> 8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně navrhla rozhodnout částečným rozsudkem pro uznání, soud dle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. žalobě vyhověl částečným rozsudkem pro uznání v rozsahu žalobní jistiny ve výši 19 475 Kč. 9. V dané věci se jednalo o právní vztah, vzniklý mezi podnikateli. Proto soud, se zřetelem k době jeho vzniku, postupoval při jeho hodnocení dle tehdy platného obchodního zákoníku, zák. č. 513/1991 Sb., a pokud se jednalo o institut obchodním zákoníkem neupraveným, dle zák. č. 40/1964 Sb., občanská zákoník (dále jen obč. zák.) <b>10. Dle ust. § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.</b> 11. V dané věci šlo ve smyslu ust. § 451 obč. zák. o bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním vozidla žalovaným na úkor žalobkyně v období od 17. 10. 2013 do 16. 11. 2013, neboť nebyl prokázán vznik smlouvy. <b>12. Dle ust. § 340 odst. 2 obch. zák., není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán.</b> <b>13. Dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.</b> 14. Z faktury [číslo] znějící na částku 19 475 Kč soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení a stanovila splatnost na 22. 12. 2013 (zjištěno z faktury [číslo]). 15. Jelikož žalovaný nezaplatil prokázaný nárok ve výši 19 475 Kč ve lhůtě splatnosti stanovené předmětnou fakturou jako výzvou k zaplacení, ocitl se dle ust. § 340 odst. 2 obch. zák. od 1. dne následující po její splatnosti v prodlení, a proto žalobkyni náleží i úroky z prodlení z této částky od 23. 12. 2013 do zaplacení. 16. Výše úroků z prodlení je pak dána dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nař. vl. č. 180/2013 Sb., účinného od 1. 7. 2013. To v § 1 stanoví výši úroků z prodlení tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. K datu 30. 6. 2013 činila repo sazba 0,05%, proto bylo žalobě vyhověno i v úrocích ve výši 8,05% ročně. 17. Dle ust. § 2a vl. nař. č. 142/1994 Sb. ve znění vl. nař. č. 180/2013 Sb., jde-li o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 18. Dle ust. § 2a nař. vl. 142/1994 Sb. ve znění vl. nař. č. 180/2013 Sb. a v návaznosti na ust. § 369 odst. 1 obch. zák. soud přiznal žalobkyni i 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. 19. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně i žalovaný měli ve sporu úspěch jen částečný. <b>20. Dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.</b> 21. Žalobkyně měla ve sporu úspěch v rozsahu 13,3% (částka 19 475 Kč) a žalovaný naopak v rozsahu 86,7% (zamítnutá částka 126 563 Kč). Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu (86,7% - 13,3%) soud přiznal procesně úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 73,4%. 22. Ty se sestávají z vynaloženého soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.). Žalovanému vznikly náklady v rozsahu odměny za 8 úkonů právní služby dle § 7 a. t., a to za přípravu a převzetí věci, písemné vyjádření k žalobě, vyjádření po poučení dle ust. § 118a o. s. ř., účast na jednání soudu dne 4. 9. 2018, 15. 11. 2018, 24. 1. 2019, 16. 5. 2019 a 28. 6. 2019, z tarifní hodnoty 146 038 Kč, po 6 980 Kč za úkon. Celkem tedy 55 840 Kč. Dále náklady za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 19 475 Kč, tj. 1 900 Kč/úkon, a to za odvolání do rozsudku, účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 2. 2020, písemné uznání žalobní jistiny ve výši 19 475 Kč a účast na jednání soudu dne 27. 7. 2021, tedy celkem 7 600 Kč Celkem vznikly žalovanému náklady řízení, včetně 12 režijních paušálů hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a soudního poplatku za odvolání, v celkové výši 68 040 Kč. Z toho 73,4% činí 49 941 Kč. Součástí nákladů řízení je ještě 21% DPH z přiznaných nákladů řízení ve výši 10 488 Kč Náklady byly přiznány proto v celkové výši 60 429 Kč. <b>23. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníků právo na náhradu řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.</b> 24. Žalobkyně byla ve sporu procesně neúspěšná rozsahu 86,7%, žalovaná naopak v rozsahu 13,3% Náklady řízení vznikly státu za znalečné ve výši 4 330 Kč, kryté zálohou zaplacenou žalobkyní ve výši 4 000 Kč. Podle výsledku řízení má žalobkyně zaplatit 86,7% vzniklých nákladů státu, tedy 3 754 Kč, zatímco žalovaný má zaplatit 13,3%, což činí částku 576 Kč. Jelikož náklady byly kryty zálohou, žalovaný je povinen doplatit státu pouze 330 Kč a zbytek ve výši 246 Kč tvoří hotové výdaje žalobkyně jako účastníka řízení (usn. NS ČR 23 Cdo 4609/2017).