51 C 367/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 25. 5. 2021, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení poskytnutého úvěru ve výši 4 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 4. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Splatnost úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí nastala dne 9. 5. 2018. Žalovaný poskytnutý úvěr do sjednaného data splatnosti nesplatil a svůj dluh spolu s poplatkem neuhradil, ačkoliv byl k jeho úhradě vyzván. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 16. 8. 2021 a žalobkyni dne 11. 8. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 9. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 4 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 9. 5. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 4. 2018 částku 4 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] dle smlouvy s variabilním symbolem [číslo], kterým bylo zvoleno [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Dne 1. 1. 2021 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021 současně vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: 7. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 8. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud má za prokázané, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut bezhotovostním převodem úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 9. 5. 2018 Žalovaný však dlužnou částku ani přes upomínky žalobkyně řádně a včas neuhradil. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky ve výši 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle procesního úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (příprava a převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) a tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.