55 C 198/2021-58 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu smlouvy o poskytování služeb [číslo] kterou uzavřela žalovaná se spol. [anonymizováno] [právnická osoba] Konkrétně se jednalo o zaplacení za platby třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.) a za poskytnuté služby mimo samotných elektronických komunikací dle faktury [číslo]. 3. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná na základě smlouvy uzavřené se spol. [anonymizováno] [právnická osoba] čerpala služby, za které se zavázala zaplatit. Vystavenou fakturu za služby žalovaná neuhradila. Původní věřitelka postoupila smluvně pohledávku na žalobkyni, o čemž žalovanou informovala. 5. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je státním občanem Slovenska. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť služby byly poskytovány v ČR. Rozhodným právem je pak právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto. 6. Nárok žalobkyně soud posoudil jako pohledávku z titulu inominátní smlouvy podle § 1746 odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté služby čerpané v souvislosti s využíváním elektronických komunikací. Na výzvu však za tyto služby nezaplatila, pročež jí vznikl z tohoto titulu dluh. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná v souladu s § 1882 odst. 1 o. z. vyrozuměna. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 560 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.