55 C 493/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 18. 10. 2019 využila bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a to ve vlaku [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně vyměřil žalované přirážku ve výši 1 000 Kč. Celková dlužná částka za žalovanou činí částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, když právní předchůdce žalobkyně dne 15. 12. 2015 na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] postoupil žalovanou pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], která tuto pohledávku následně dne 4. 6. 2020 na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem ve Spojeném království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze smlouvy o přepravě, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaná je občanem České republiky s evidovanou adresou trvalého pobytu v České republice. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Žalovaná dne 18. 10. 2019 cestovala bez platné jízdenky vlakem [číslo] společnosti [právnická osoba] Při přepravní kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a následně byla žalované vyměřena přirážka ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] postoupena na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, která tuto pohledávku následně dne 4. 6. 2020 na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek postoupila na žalobkyni. Žalobkyně dne 17. 7. 2020 zaslala žalované předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla konkludentně uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 an. o. z. Právní předchůdce žalobkyně byl na základě smlouvy povinen přepravit žalovanou do místa určení a žalovaná byla zavázána zaplatit jízdné. Žalovaná tuto svou povinnost však nesplnila. Žalovaná tak porušila § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a proto právní předchůdce žalobkyně v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách uložil žalované povinnost zaplatit přirážku, přičemž výše přirážky 1 000 Kč byla stanovena v Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalovaná je proto povinna zaplatit celkem 1 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na danou částku něčeho uhradila, a neunesla tak své důkazní břemeno. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalovaného nároku a úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 900 Kč ve výši 399 Kč. 12. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.