60 C 156/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely dne 7. 1. 2008 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které vedla právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Za bankovní operace provedené v souvislosti s tímto účtem jí náležela úhrada nákladů dle aktuálně platného Ceníku služeb. Na účtu žalované však vznikl nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 349,11 Kč, který žalovaná v přiměřené době po jeho vzniku neuhradila, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy, a to ke dni 27. 7. 2020. Následně byla pohledávka převedena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila, ačkoli k tomu byla vyzývána. Soud žalované z důvodu neznámého pobytu ustanovil usnesením ze dne 6. 9. 2021, č.j. 60 C 156/2021-28, opatrovníka. Opatrovník navrhoval zamítnutí žaloby. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je cizí státní příslušník. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaná měla poslední známé bydliště na území České republiky (viz uzavřené smlouvy). Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně poštovní podacího archu, smlouva o poskytnutí bankovních a dalších služeb, obchodní podmínky, výpis z účtu, odstoupení od smlouvy, předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu, potvrzení úplaty, protokol o převzetí a užíván kódu [anonymizováno] a [anonymizováno], rámcová smlouva, ceník) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 7. 1. 2008 Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit žalované běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala hradit poplatky dle Ceníku a udržovat na účtu kladný zůstatek s tím, že pokud žalovaná případný nepovolený záporný zůstatek nevyrovná, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Zároveň je v čl. 17 všeobecných podmínek sjednáno, že se právní vztahy vzniklé mezi žalovanou a bankou řídí právním řádem České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy, když žalovaná neuhradila vzniklý záporný zůstatek na běžném účtu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Následně byla pak tato pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná i přes opakovanou výzvu dluh nezaplatila. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Rumunsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 17 obchodních podmínek. Soud aplikoval na smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), v souladu s přechodnými ustanoveními obsaženými v § 3028 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu (§ 708) řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodním zákoníkem. Dle § 708 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce Dle § 709 odst. 2 písm. d) obch. zák. smlouva o běžném účtu může obsahovat dále výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky. Na základě provedených důkazů, dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Posuzovaný vztah je vztahem ze smlouvy o běžném účtu, právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost zřídit a vést žalované běžný účet splnila, nicméně žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když na jejím účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek, který činí 1 349,11 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 a.t. (3 x 200 Kč), a dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 1 349,11 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání) dle § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a.t. (3 x 100 Kč) a jedné paušální náhrady podle § 13 odst. 3 a.t. (1 x 300 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč, tj. ve výši 462 Kč.