60 C 181/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 13. 10. 2020 cestoval dopravním prostředkem: metrem - [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen DP) a uzavřel tak s ní smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 4. 1. 2021, na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má polské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 odst. 1 cit. nařízení. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 19. 7. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotné žalobě. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]; informace pro cestující; předžalobní upomínka s potvrzením o odeslání; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; smluvní přepravní podmínky žalobkyně; tarif [anonymizováno] integrované dopravy) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaný dne 13. 10. 2020 cestoval metrem linky [anonymizováno] v [obec], přičemž v 14.15 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaný převzal. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. Pokud je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobkyně toliko přirážku ve výši 800 Kč, jinak 1 500 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem [anonymizováno], kdy se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne 13. 10. 2020 dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobkyně právo dle § 2550 o. z. a § 37 zák. č. 266/1994 Sb. na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.