60 C 218/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 16. 5. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], a to od 10. 5. 2019. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu stanovenou smlouvou. Žalovaný svoji povinnost porušil, když za období od 18. 10. 2019 do 20. 5. 2020 neuhradil řádně a včas cenu spotřebované elektřiny v celkové výši 12 669 Kč splatnou dne 8. 6. 2020, respektive uhradil pouze částku ve výši 1 931 Kč, zbytek ve výši 10 738 Kč již nezaplatil. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením opatrovníka. Opatrovník žalovaného z opatrnosti navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná strana je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle článku 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poslední bydliště žalované strany, které bylo možné zjistit, se nachází v České republice. Jedná se o místo, které žalovaná strana sama udala v žádosti o ukončení smlouvy jako adresu k doručování a změnu smluvnímu partnerovi nenahlásila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Nd 25/2014). Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 5. 2019 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora elektrické energie do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu (viz žádost o změnu/uzavření; smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalovaný odebíral elektřinu v období od 18. 10. 2019 do 20. 5. 2020, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny cena 12 669,42 Kč se splatností dne 8. 6. 2020. Na tuto částku byla započítána záloha ve výši 1 931 Kč (viz faktura [číslo]). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 2. 2018 předžalobní výzvu (e-mailová výzva k úhradě ze dne 13. 1. 2021 - předžalobní upomínka). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak zjevně vyplývá z uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kde je odkazováno na české právní předpisy. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný měl povinnost za dodanou energii zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně za spotřebu elektřiny za období od 18. 10. 2019 do 20. 5. 2020 vyúčtovala částku 12 669,42 Kč, na níž započetla částku 1 931 Kč. Žalovaný však zbývající částku 10 738 Kč řádně a včas neuhradil. Tím, že žalovaný žalovanou částku včas neuhradil, dostal se dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), do prodlení, čímž mu vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, 2 paušálů po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) a jednoho paušálu po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (účast na jednání dne 13. 12. 2021).