60 C 286/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 254 Kč z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalované vznikla povinnost uhradit pojistné za pojistné období splatné ročně ve výši 4 693 Kč. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 21. 9. 2019, a proto ji žalobkyně vyzvala k uhrazení dlužného pojistného, a současně ji vyrozuměla o možnosti zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaná ve stanovené lhůtě pojistné neuhradila, proto dne 20. 12. 2019 nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy. Dlužné pojistné tak činí za období od 21. 9. 2019 do 20. 12. 2019 částku 1 254 Kč. Žalovaná ani přes další četné výzvy dlužné pojistné neuhradila. Dne 6. 10. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Nigérií, kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neexistuje, proto posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 27. 8. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná spolu dne 21. 9. 2018 uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo autopojištění pro vozidlo zn. Mazda, reg. č. 3AN3114, se sjednaným ročním pojistným obdobím. K zániku smlouvy došlo dne 20. 12.2019. Žalovaná neuhradila pojistné za období od 21. 9. 2019 do 20. 12. 2019 v celkové výši 1 254 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného pojistného za období trvání pojistné smlouvy. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dle § 3 an. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojistná smlouva zanikla dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., a § 2804 o. z., z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 obč. zák., a to ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.