60 C 321/2020-55 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 10. 2020 domáhala zaplacení částky ve výši 11 080,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o náklady vzniklé v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče žalovanému. Jelikož poskytnutá léčebná péče nebyla kryta zdravotním pojištění žalovaného, vystavila žalobkyně za její poskytnutí dne 23. 10. 2017 fakturu [číslo] se splatností dne 22. 11. 2017 znějící na žalovanou částku. Žalovaný však i přes opakovanou výzvu dlužnou částku neuhradil. Žalovanému, jehož pobyt není znám, byl k ochraně jeho zájmů ustanoven opatrovník, který navrhoval, aby bylo rozhodnuto na základě spisového materiálu. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud postupoval dle nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a posuzoval svou pravomoc podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace unijního práva má aplikovat přednostně před ustanovením § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle Článku 7 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, když ČR je místem splnění závazku. <i>Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav:</i> Dne 18. 10. 2017 byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče (konkrétně [anonymizována tři slova]), když si stěžoval na dušnost (viz záznam o ošetření ve spojení s dokumenty označenými jako ambulantní péče). Žalovaný se zdravotnickým personálem odmítl spolupracovat (viz záznam zdravotnického personálu). Dle vyplněného hlášení o léčení cizího státního příslušníka nebyl žalovaný v době ošetření pojištěn (viz prohlášení pacienta). Poskytnutá péče byla žalovanému vyúčtována celkovou částkou ve výši 11 080,16 Kč, a to na základě faktury [číslo] se splatností ke dni 22. 11. 2017 (viz faktura [číslo]). Žalovaný ničeho nezaplatil, i přestože jej k tomu žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou (viz předžalobní upomínka s doručenkou). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dne 18. 10. 2017 ošetřila žalovaného a zároveň mu poskytla zdravotní služby, přičemž žalovaný byl cizím státním příslušníkem bez sjednaného zdravotního pojištění. Za poskytnuté služby žalovaný dosud neuhradil vyúčtovanou částku ve výši 11 080,16 Kč, která byla splatná dne 22. 11. 2017. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči v tvrzeném rozsahu. Za poskytnutou péči vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku, která představuje dlužnou částku za poskytnutou zdravotní péči podle zák. č. 372/2011 sb., o zdravotních službách. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 600 Kč představující 300 Kč za každý ze 2 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. sepsání žaloby a účast u ÚJ) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.