60 C 422/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo]. Předmětem bylo pojištění týkající se vozidla: tov. zn. Citroën, typ [příjmení], [registrační značka]. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční, přičemž první pojistné bylo sjednáno ve výši 4 549 Kč s tím, že jeho výši mohla žalobkyně měnit s ohledem na § 3b zákona č. 168/1999 Sb., a na stav trhu, přičemž pojistné bylo splatné vždy první den příslušného pojistného období. Pojistná smlouva zanikla dne 22. 1. 2021. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné do okamžiku zániku pojistné smlouvy, tj. za období od 14. 10. 2020 do 1. 3. 2021 Vedle toho žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky kapitalizovaný ode dne následujícího po zániku pojištění tj. od 23. 1 2021 do 19. 7. 2021. Žalobkyně po žalovaném požaduje rovněž poplatky ve výši 300 Kč za upomínání. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství předžalobní upomínkou, avšak do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. V žalobě jsou vylíčeny všechny podstatné skutkové okolnosti svědčící o oprávněnosti nároku žalobkyně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má čínské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Čínou, kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neexistuje, proto posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 4. 11. 2021. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobkyně v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Citroën, typ [příjmení], [registrační značka]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění 14. 10. 2019, přičemž pojistné období bylo sjednáno jako roční a pojistné za první pojistné období činilo 4 549 Kč. Pojistné bylo splatné vždy první den příslušného pojistného období. Žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky v souvislosti s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč za upomínku po zániku pojištění. Pojištění zaniklo dne 22. 1. 2021 z důvodu nezaplacení pojistného, přičemž žalovaný neuhradil dlužné pojistné za období od 14. 10. 2020 do 1. 3. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k zaplacení dlužného pojistného s vyrozuměním o možném zániku pojištění, a následně předžalobní výzvu. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb. a ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný pojistné z této smlouvy za žalované období řádně hradil. Žalobkyně má tedy v souladu s ust. § 2782 odst. 1 obč. zák. právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok byl kapitalizován, a to částkou 85 Kč. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 336 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vydání EPR) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.