60 C 93/2018-200 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 2. 2018 se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 19. 5. 2015 se společností [právnická osoba] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 50 000 Kč. Vyčerpanou částku se žalovaný zavázal splácet povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Dále se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně a poplatky dle ceníku. Jelikož však žalovaný splátky řádně nehradil, společnost [právnická osoba] úvěr zesplatnila. Dlužná částka je tvořena jistinou úvěru ve výši 45 787,29 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvního úroku ve výši 22,56 % ročně z jistiny a úhradu zákonného úroku z prodlení jistiny. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2017 na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému k ochraně jeho zájmů opatrovníka. Opatrovník žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Ruska, toho času neznámého pobytu. Příslušnost soudů České republiky věc projednat a rozhodnout je dána na základě čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když smluvní strany pravomoc soudů ČR písemně ujednaly v čl. III ./17 Všeobecných podmínek, jež byly součástí uzavřené smlouvy. Rozhodným právem je pak právo české. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 19. 5. 2015 uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 12 splátkách v minimální výši 3,5 % z čerpané částky. Dále se žalovaný zavázal uhradit úrok z úvěru ve výši 22,56 % ročně z čerpané částky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů. (Zjištěno ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a ceníku). 6. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, když nesplácel splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky ke dni 28. 2. 2017. Dlužná částka představuje čerpaný úvěr ve výši 45 787,29 Kč (Zjištěno z výpisu z účtu ke kreditní kartě a z prohlášení o okamžité splatnosti dluhu). 7. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 23. 11. 2017 postoupena na [právnická osoba] a.s. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba]). 8. Následně byla pohledávka za žalovaným dne 11. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní). 9. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek.) 10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky včetně dlužného úroku z úvěru a úroku z prodlení. (Zjištěno z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu). 11. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k názoru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. 12. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně se na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 19. 5. 2015 zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit ve 12 splátkách v minimální výši 3,5 % z čerpané částky a zaplatit sjednaný úrok z úvěru ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto celou dlužnou částku ke dni 28. 2. 2017 zesplatnila. Pohledávku za žalovaným pak postoupila dne 23. 11. 2017 na [právnická osoba] a.s., která pak pohledávku za žalovaným postoupila dne 11. 12. 2017 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 45 787,29 Kč předžalobní upomínkou. 14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 15. Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila své povinnosti ze smlouvy, když žalovanému poskytla možnost čerpat sjednaný úvěrový rámec, žalovaný však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky i s úroky nedostál. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami úvěr zesplatnila, přičemž kromě dlužné jistiny a úroku z úvěru požadovala zákonný úrok z prodlení. 17. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o.z. 18. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl, když o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 850,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 832 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 500 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč), dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 45 787,29 Kč za 2 úkony právní služby (2 x účast u ÚJ) po 2 940 Kč, a 2 paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (2 x 300 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 280 Kč, tj. ve výši 1 738,80 +Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 20. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 21. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).