12 C 392/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 11. 12. 2020 mezi účastníky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru [číslo] potvrzení o platbě ze dne 11. 12. 2018) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 4 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit do 25. 12. 2020 dnů částku 4 885 Kč a pro případ prodlení též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta za období od 26. 12. 2020 do 28. 5. 2021 činí 616 Kč. Žalobkyně úvěr poskytla převodem na účet dle smlouvy dne 11. 12. 2018. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), jejíž součástí je také platné ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil a ocitl se v prodlení, pročež má žalobkyně vedle nesplacené jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty nárok též na úrok z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění ke dni počátku prodlení. Žalobkyně svůj nárok prokázala a soud proto žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 501 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.