12 C 444/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Vzhledem k tomu, že dle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím s tím, že mu v období od 30. 6. 2020 do 12. 7. 2020 poskytla zdravotní péči v jí provozované [anonymizována dvě slova] [obec]. Za nadstandardní služby se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 6 500 Kč, tento svůj dluh uznal, dlužnou částku však dosud neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně v jí provozované [anonymizována dvě slova] [obec] poskytla žalovanému v období od 30. 6. 2020 do 12. 7. 2020 nadstandardní služby v podobě pobytu na dvoulůžkovém pokoji. Za tyto služby mu v souladu se svým ceníkem dne 12. 7. 2020 vyúčtovala cenu ve výši 500 Kč za den, tj. v celkové výši 6 500 Kč. Dne 12. 7. 2020 žalovaný svůj dluh v uvedené výši vůči žalobkyni uznal a zavázal se jej splatit do 26. 7. 2020 (prokázáno dohodou o uznání dluhu z 12. 7. 2020, vyúčtováním z 12. 7. 2020 a ceníkem služeb hrazených klientem lůžkového oddělení následné péče platným od 1. 1. 2018). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou z 27. 1. 2021). Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1746 odst. 2 a § 2326 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. Účastníci mezi sebou platně uzavřeli nepojmenovanou smlouvu nesoucí prvky smlouvy o ubytování, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalobci nadstandardní pokoj v době, kdy mu poskytovala lůžkovou péči. Za to se žalovaný zavázal zaplatit cenu dle ceníku žalované, tento svůj závazek však dosud nesplnil. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.