15 C 151/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu přepravy žalovaného vnitrostátní hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, kdy žalovaný, jakožto cestující, nastoupil dne [datum] do vlaku společnosti [právnická osoba] (dále také jen„ [právnická osoba]“) [číslo] směr [obec] [část obce], čímž v souladu s ust. bodu 5, kapitoly I. SPPO uzavřel se [právnická osoba] přepravní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byl povinen zaplatit jízdné ve výši [částka] (jízdné) stanovenou dle platného tarifu. Následně ze strany pověřeného zaměstnance [právnická osoba] byla provedena přepravní kontrola žalovaného, který se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tedy stanovené jízdné. Žalovaný tak naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala kromě jízdného ve výši [částka] také přirážku k jízdnému ve výši [částka] dle platného tarifu [právnická osoba]. 3. Usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 151/2022-13 byl žalovaný vyzván, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, avšak žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má se tedy za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Soud má dále za to, že žalobkyně taktéž souhlasí s rozhodnutím bez jednání, když se na výzvu soudu ze dne [datum] na č. l. 14 spisu nijak nevyjádřila. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem učiněn následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne [datum] nastoupil přepravu na lince vnitrostátní drážní přepravy, čímž došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy, kterou se [právnická osoba] zavázala přepravit žalovaného do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit jízdné. Avšak na výzvu pověřeného zaměstnance [právnická osoba] se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou (jízdné ve výši [částka]), tedy cestoval bez platného jízdního dokladu. Dále na výzvu kontrolora nezaplatil uvedené jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka] tj. celkem [částka] (prokázáno Potvrzením o nedodržení SPPO vč. Oznámení o závadách). Výše jízdného a přirážka k jízdnému ve výši [částka] plynou ze zápisu o provedené přepravní kontrole, jakož i ze Smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně, jakož i z tarifu pro vnitrostátní přepravu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalovaný dluh nezaplatil ani přes zaslanou výzvu před podáním žaloby a nevyvrátil žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: 7. Žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [právnická osoba], čímž byla mezi žalovaným, jako cestujícím, a [právnická osoba], jako dopravcem, uzavřena smlouva o přepravě dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“). Žalovaný se během přepravy při kontrole pověřenou osobou v rozporu s § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v příslušném znění, ve spojení s § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl proto v den, kdy byla kontrolován, povinen zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce a tarifem jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] stanovenou žalobkyní podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., což neučinila. Žalobkyně má proto dle § 2550 o. z. a § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. právo na zaplacení částky [částka] odpovídající jízdnému a částky [částka] odpovídající přirážce. Na žalobkyni pak přešlo právo vymáhání předmětné pohledávky uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a následujících o. z., přičemž o této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne [datum]. 8. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nezaplatil téhož dne, kdy byl kontrolován, jízdné a přirážku. Dnem následujícím, tedy [datum], se dostal do prodlení a od tohoto dne má žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek až do jejich úplného zaplacení. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou (§ 160 o. s. ř.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení plně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby a tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení zohlednil okolnosti uvedené v odstavci 10. odůvodnění rozsudku a stanovil lhůtu k plnění v délce jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).