15 C 161/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo, a to osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód] za dobu od [datum] do [datum] (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 161/2022 - 12, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nevyjádřil a soud v souladu s poučením ve výzvě měl za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rovněž k žalobě samotné se žalovaný nikterak nevyjádřil, nic nesporoval. 4. Soud ze všech listin založených žalobkyní, které posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má je za pravé a věrohodné, jakož i dostatečné ke zjištění skutkového stavu, dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaná byla vlastníkem, popř. provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód] za dobu od [datum] do [datum]. V uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Vozidlo tak nebylo pojištěno po dobu [anonymizováno] dní, čímž žalovaná porušila svou zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatila, ač byla k tomu vyzvána žalobkyní výzvou, přičemž splatnost příspěvku nastala v souladu s právními předpisy dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoliv byla o zaplacení upomínána dopisem, s výzvou k plnění. Žalovaná částka se skládá jednak z částky [částka], odpovídající základu příspěvku 35 Kč, vynásobeného počtem dnů bez pojištění, tj. [anonymizováno] dny a dále z poplatku 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (zjištěno: výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, výzvou k úhradě příspěvku, upomínkami k úhradě příspěvku, předžalobní výzvou, podacím archem, záznamem sledování zásilek z portálu PoštaOnline). 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena přílohou zákona (35 Kč /den), tj. [anonymizováno] dní po 35 Kč. Součástí příspěvku dle § 24c odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti jsou též náklady na uplatnění ve výši 300 Kč, dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku jako prvého dne prodlení žalovaného. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat její tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.). Žalovaná na svou obranu ničeho netvrdila, nic nesporovala, tím spíše ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila, tedy nevyvrátila žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovanou. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaná souhlasila fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalované, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast advokáta u jednání. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pariční lhůtu soud určil opětovně ve standardní třídenní délce (§ 160 o. s. ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).