15 C 173/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (jde o tzv. bagatelní spor), omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku jako příspěvku žalované za nepojištěné motorové vozidlo tov.zn. [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód] za dobu od [datum] do [datum] (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaná souhlasila fikcí, když se k výzvě soudu (usnesení na č.l.12), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nevyjádřila a soud měl v souladu s poučením ve výzvě za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rovněž k žalobě samotné se žalovaná nikterak nevyjádřila, nic nesporovala. 4. Soud ze všech listin založených žalobkyní, které posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má je za pravé a věrohodné, jakož i dostatečné ke zjištění skutkového stavu, dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaná byla vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla tov.zn. [anonymizována tři slova], [registrační značka], [VIN kód] za dobu od [datum] do [datum]. V uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Vozidlo tak nebylo pojištěno po dobu [anonymizováno] dní, čímž žalovaná porušila svou zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatila, ač byla k tomu vyzvána žalobkyní výzvou odeslanou [datum], kdy v zákonné lhůtě do [datum] příspěvek neuhradila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani následně, ačkoliv byla o zaplacení upomínána dopisem, s výzvou k plnění. Žalovaná částka se skládá jednak z částky [částka], odpovídající základu příspěvku 261 Kč, vynásobeného počtem dnů bez pojištění, tj. [anonymizováno] dny a dále z poplatku 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (zjištěno: výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, výzvou k úhradě příspěvku, upomínkami k úhradě příspěvku, předžalobní výzvou, podacím archem, záznamem sledování zásilek z portálu PoštaOnline). 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) je žalovaná povinna zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jejím vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena přílohou zákona (261 Kč /den), tj. [anonymizováno] dní po 261 Kč. Součástí příspěvku dle § 24c odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti jsou též náklady na uplatnění ve výši 300 Kč, dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované dále zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti příspěvku jako prvého dne prodlení žalované. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat její tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná na svou obranu ničeho netvrdila, nic nesporovala, tím spíše ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila, tedy nevyvrátila žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovanou. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaná souhlasila fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalované, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast advokátky u jednání. 7. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a nepřiměřenou (§ 160 o. s. ř.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst.1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pariční lhůtu soud určil opět v měsíční délce, a to z důvodů podrobně popsaných v odst. 7 odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).