19 C 385/2021-60 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala vydání věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s ohledem na to, že mezi stranami byla dne 31. 10. 2017 uzavřena smlouva o výpůjčce [číslo] (dále i jako„ Smlouva“), na základě které byly žalovanému vypůjčeny předmětné věci. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Předmět výpůjčky byl vždy aktualizován na základě přílohy ke smlouvě, kdy později vystavená (a podepsaná) příloha smlouvy nahrazovala předchozí přílohu. Podmínkou výpůjčky bylo to, že žalovaný bude od žalobkyně objednávat či odebírat určité množství zboží. Jelikož si žalovaný od žalobkyně neobjednal ani od ní neodebral zboží po dobu 6 po sobě jdoucích týdnů, pak došlo ke dni 29. 11. 2018 k zániku Smlouvy (s ohledem na znění čl. IV. odst. 4.4 Smlouvy). Zboží totiž žalovaný objednal naposledy dne 18. 10. 2018. Po zániku Smlouvy byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni veškeré vypůjčené předměty, a to do jednoho týdne od zániku Smlouvy v souladu s čl. II. odst. 2.6 Smlouvy. Žalobkyně rovněž uvedla, že v případě, že by nebylo možné vydat výše uvedené věci, které byly předmětem Smlouvy, pak si nárokuje zaplacení částky (eventuálním petitem) ve výši 14 385,57 Kč. Žalovaný byl k vrácení předmětných věcí vyzván v předžalobní výzvě ze dne 18. 11. 2021. Zároveň si žalobkyně nárokuje částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se nedostavil. 3. Soud I. stupně původně řízení zastavil s tím, že daný nárok byl uplatněn v rozporu s podmínkou § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. (viz č.l. 16 spisu). Městský soud v Praze následně toto rozhodnutí změnil tak, že se řízení nezastavuje, kdy uvedl, že ze sdělení ins. správkyně (viz č.l. 33 spisu) vyplývá, že předmětné věci nejsou součástí majetkové podstaty a lze tak o nich rozhodnout. V případě posuzování nároku na finanční plnění (zejm. ev. petit) pak soud I. stupně nemá přehlédnout § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: a. ze smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo] vyplývá, že se žalovaný zavázal k určitým odběrům od žalobkyně s tím, že pokud tyto odběry po dobu 6 po sobě jdoucích týdnů neobjednal nebo neodebral, pak smlouva zaniká, kdy na základě článku 2.6 je žalovaný po zániku dané smlouvy povinen vrátit dané propagační a reklamní předměty. b. z příloh č. 1 ke Smlouvě ze dne 31. 10. 2017, ze dne 12. 2. 2018 a ze dne 22. 1. 2018 vyplývá, že nejpozdější přílohou byla příloha ze dne 12. 2. 2018, ve které žalovaný potvrzuje, že od žalobkyně převzal v rámci výpůjčky věci, které si žalobkyně nárokuje k vydání (uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku). c. z výzvy k vrácení movitých věcí ze dne 21. 9. 2020 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k vrácení předmětných věcí. d. z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2021 a k tomu podacího lístku a k tomu kopie obálky s potvrzením o odeslání vyplývá, že žalovaný byl vyzván k vrácení věcí i v rámci předžalobní výzvy. e. z tabulky s přehledem reklamních předmětů vyplývá cena reklamních předmětů. 5. Soud na základě výše uvedených důkazů zjistil, že mezi stranami byla uzavřena Smlouva, na základě které převzal žalovaný předmětné věci v rámci výpůjčky od žalobkyně (potvrzeno přílohou č. 1 ze dne 12. 2. 2018). Tyto věci pak byl dle ustanovení Smlouvy povinen vrátit po zániku Smlouvy. Žalovaný však na dané výzvy k vrácení nereagoval a do dnešního dne předmětné věci nevrátil. 6. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně: 7. Dle § 2193 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“) smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 8. Dle § 2194 o. z. vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele. 9. Dle § 2195 o. z. (1) Půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání. Způsobí-li škodu vada věci, kterou půjčitel zatajil, nahradí půjčitel škodu vypůjčiteli z toho vzniklou. (2) Půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, nejedná-li se o pravidla obecně známá, anebo neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí. Neučiní-li to, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou. 10. Dle § 2196 o. z. byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil. 11. Strany mezi sebou uzavřely Smlouvu o výpůjčce dle § 2193 a násl. o. z., na základě které přenechala žalobkyně žalovanému věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl právo užívat je po dobu, po kterou bude odebírat či objednávat od žalobkyně její zboží. Jelikož žalovaný ustal s odběrem a objednávkami zboží od žalobkyně, pak smlouva zanikla a měl povinnost předmět výpůjčky vrátit. To však žalovaný neučinil. Žalobkyně tak měla právo domáhat se vydání věci u soudu. Jelikož se žalovaný nijak nebránil, bylo prokázáno, že mu věci byly předány a nebylo prokázáno ze strany žalovaného, že by snad dané věci již neměl u sebe, pak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tak vyhověl prvnímu nároku a eventuálním nárokem se již nezabýval, ani o něm nerozhodoval. 12. Co se týče nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, pak soud řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož tento nárok sestává z finanční pohledávky, která měla být uplatněna v souladu s § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. v insolvenčním řízení. Protože však byla tato pohledávka uplatněna v tomto řízení dne 29. 11. 2021, tedy až po zahájení insolvenčního řízení proti žalovanému, které bylo zahájeno dne 5. 9. 2019 a ve kterém rozhodnutí o úpadku nabylo právní moci dne 5. 12. 2019, pak došlo k uplatnění pohledávky v rozporu s § 140c zák. č. 182/2006 Sb. a soud tak řízení v této části zastavil dle § 141a o. s. ř. 13. Jelikož žalobkyně byla v téměř celé části nároku úspěšná (nebyla úspěšná toliko v zastavení řízení ve výši 1 200 Kč), pak soud rozhodl tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. 14. Výše náhrady nákladů byla stanovena částkou 14 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „a. t.”), z tarifní hodnoty 14 385,57 Kč (neboť věci, jejichž vydání je předmětem řízení, jsou ocenitelné touto částkou) v částce 1 700 Kč za každý ze 5 úkonů právní služby účelně učiněných zvoleným advokátem žalobce, ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, odvolání ze dne 7. 3. 2022, účast na jednání 19. 10. 2022), celkem tedy 8 500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze 5 úkonů právní služby, celkem tedy 1 500 Kč a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 10 000 Kč ve výši 2 100 Kč