28 C 42/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] cestoval metrem linky [anonymizováno], a dne [datum] autobusem linky 201, tedy prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanými Dopravním podnikem hl. m. [obec], akciovou společností v [obec] (dále jen„ DPP“) a uzavřel tak s žalobkyní v obou případech smlouvy o přepravě osob. Ze strany DPP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný ani v jednom z případů neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné ve výši 30 Kč. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti týkající se uzavřených přepravních smluv a jejich porušení vyplývají ze zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo]. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka. Navrhl, aby soud v obou případech porušení přepravní smlouvy moderoval a snížil výši smluvní pokuty v částce 1 500 Kč, a to z důvodu, že význam a hodnota zajišťované povinnosti (zaplacení jízdného ve výši 30 Kč) neodůvodňuje smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaný navrhl, aby vzhledem k tomu, že je nezletilý, soud výjimečně žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 zák. o. s. ř. a z provedených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] včetně informace pro cestující; zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] včetně informace pro cestující Smluvní přepravní podmínky PID, Tarif PID; výzva k úhradě dluhu vč. potvrzení o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne [datum] cestoval metrem linky C v [obec], přičemž v 19:38 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem DPP, kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaný převzal. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V druhém případě cestoval žalovaný dne [datum] autobusovou linkou 201, přičemž byl v 18:38 kontrolován revizorem DPP a neprokázal se platným jízdním dokladem. Žalobkyni tak vznikl opět nárok na uhrazení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl žalobkyní dne [datum] vyzván k úhradě celé dlužné částky. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky PID (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v obou dotčených případech cestoval MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky řízení v obou případech uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem DPP se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne [datum] dlužné jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a za jízdu dne [datum] taktéž dlužné jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobkyně právo dle § [číslo] o. z., § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by na dluh něčeho uhradil. 8. Dále soud uvádí, že v tomto případě se jedná o nezletilého žalovaného v blízkém věku dospělosti (16 let), který je evidentně dostatečně rozumově a volně vyspělý na to, aby nesl odpovědnost za své jednání, aniž by měli být za jeho jednání sankcionováni zákonní zástupci (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1864/16). Žalovaný si byl zcela jistě v obou případech vědom následků„ černé jízdy“ v MHD a snižování přirážky spojené s porušením povinnosti zaplatit jízdné by nebylo výchovné ani ve vztahu k žalovanému, ani ve vztahu k dalším uživatelům MHD v [obec] – uživatelé MHD jsou mj. právě i prostřednictvím přirážek a jejich výše motivováni k tomu, aby si vždy zakoupili příslušnou jízdenku a zaplatili stanovené jízdné. Dále je nutno konstatovat, že výše přirážky je v tomto konkrétním případě plně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, tudíž tato přirážka již z tohoto důvodu nemůže být nepřiměřená. K aplikaci ust. § 2051 o. z. tedy soud v tomto případě neshledal relevantní důvody. 9. V návaznosti na vše výše uvedené byl nárok žalobkyně shledán důvodným a soud tak žalobě vyhověl. Soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. určil povinnost uhradit peněžité plnění ve splátkách, s čímž žalobkyně výslovně souhlasila v podání ze dne [datum]. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. Žalobkyně v podání ze dne [datum] souhlasila s tím, že by jí byly v tomto konkrétním případě v případě jejího úspěchu ve věci přiznány náklady řízení toliko ve výši 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), tudíž soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. K aplikaci ust. § 150 o. s. ř. soud v této věci neshledal závažných důvodů s tím, že důvody k aplikaci tohoto ustanovení soud nespatřoval pouze v tom, že se v této věci jedná o žalobu podanou na nezletilého žalovaného. Jak již bylo zmíněno, jednalo se o dostatečně vyspělou osobu, která si musela být vědoma následků nezaplacení jízdného, a náklady tohoto řízení navíc nebyly žalobkyni přiznány v takové výši, že by měla být pro žalovaného jejich úhrada nějak likvidační.