29 C 17/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 602 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 2. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva o Pojištění vozidel [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovaný povinen hradit sjednanou pojistnou částku ve výši 2 602 Kč pololetně. Datum splatnosti nezaplacené pojistné částky bylo 21. 9. 2019. Žalovaný nesplnil svou povinnost hradit řádně a včas pojistné a to jednorázově na dané období. V souladu s ustanovením § 2804 a násl. obč. zák. zaniká soukromé pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Smlouva zanikla dnem 24. 4. 2020 a do tohoto data žalobci náleží pojistné 2602 Kč, kdy se jedná o nezaplacené pojistné za určené pojistné období od 21. 2. 2019 do 30. 10. 2019, celkem tedy 252 dní. 2. Strana žalovaná je občanem Ukrajiny. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době uzavřen smlouvy bydliště na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby hradit straně žalované/za ni pojistné plnění, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 21.3.2022. Žalovanému bylo dne 19.2.2022, tedy minimálně 10 dnů před jednáním, doručeno předvolání k tomuto jednání dle § 49 odst. 4 věta první o.s.ř. vhozením do schránky, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 5. V posuzované věci se jedná o zaplacení dlužného pojistného z uzavřené pojistné smlouvy. Na tuto situaci pamatuje § 2804 a násl. obč. zák., dle něhož je pojištěný povinen uhradit pojistné od začátku do konce doby pojištění. Jelikož se strana žalovaná k prvnímu ústnímu jednání ve věci bez omluvy nedostavila a žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla, aby soud vydal rozsudek pro zmeškání, tak soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se jedná o věc, ve které je možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok žalobkyně uplatněný žalobou je v souladu s uvedeným § 18 zák. č. 111/1994 Sb. S přihlédnutím k tomu, že byly splněny podmínky § 153b odst. 1 o.s.ř. a žalobkyně takový postup navrhla, soud rozhodl vydáním rozsudku pro zmeškání. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 a 3 a odst. 5 písm. a/ a b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…, z tarifní hodnoty ve výši 3 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 cit. vyhlášky, tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh vč. tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, a 1 úkon za 1 000 Kč a 300 Kč za paušální náhradu výdajů a konečně 21% DPH z odměny a z náhrad dle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 462 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal ztrátu času a cestovné k jednání soudu dle 14 odst. 1 písm. a/ a § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť za situace, kdy sídlo advokáta a soudu je v témže místě, tak v prvním případě jí náhradu nepřiznává zákon a ve druhém případě je cestovné součástí náhrady hotových výdajů.