29 C 25/2022-74 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne 1.11.2021 ve spojení se zpětvzetím ze dne 9.8.2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni 5 848 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalované byla ve dnech 7. 2. 2021 až 9. 2. 2021 žalobkyní coby poskytovatelem zdravotních služeb poskytnuta zdravotní péče v souvislosti s hospitalizací žalované, a to na základě zákonné povinnosti [anonymizováno] [část obce] poskytovat neodkladnou péči dle § 48 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Následně byla dne [datum] mezi [anonymizováno] [část obce] a žalovanou uzavřena Smlouva o poskytnutí zdravotní péče, když dřívější uzavření smlouvy vylučoval zdravotní stav žalované, která se nacházela v bezvědomí. Náklady na tuto zdravotní péči byly žalované vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum] a znějící na částku ve výši 69 938 Kč. Převzetí této faktury stvrdila žalovaná svým podpisem na faktuře. Tento svůj dluh písemným prohlášením ze dne [datum], učiněným dle § 2053 občanského zákoníku, žalovaná uznala co do důvodu i výše. Dne [datum] žalovaná k této faktuře uhradila splátku 2 000 Kč, faktura tak zůstala neuhrazena co do částky 67 938 Kč. Žalované dále byly dodatečně vyúčtovány náklady na laboratorní vyšetření provedené ve [anonymizována tři slova] dne [datum], a to fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne 14. 3. [číslo] a znějící na částku 7 910 Kč Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví [číslo], o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, uveřejněného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR [číslo]. Dne [datum] žalovaná zaplatila částku 70 000 Kč, o níž vzala žalobkyně žalobu zpět. 2. Žalovaný je občanem Bulharska. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem žalovaného, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaná měla v době ošetření pobyt na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť žalobkyně, jako poskytovatel služby, má bydliště (sídlo) v České republice. 4. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku. 5. Na věc dopadají tyto právní normy: dle § 48 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, platí, že poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončit péči o něj podle odstavce 2 písm. d) nebo e), jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. byla žalobkyně povinna poskytnout žalované neodkladnou péči. V § 2636 odst. 1 a 2 obč. zák. je stanoveno, že smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba, přičemž příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Dle § 2053 obč. zák. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 2054 1 a 2 obč. zák. platí, že placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí, přičemž plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 6. Soud má za to, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla zdravotní služby, jakož i to, že jí za ně náležela odměna v celkové výši 75 848 Kč, a to předloženými důkazy, zejména tím, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni písemně uznala. Rovněž jej uznala dále tím, že větší část svého závazku ve výši 70 000 Kč žalobkyni po podání žaloby uhradila. Soud proto žalobě, po jejím částečném zastavení dne 1.9.2022, v plné výši vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, a to z částky 5 848 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14.3.2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 67 938 Kč od 12.3.2021 do 1.8.2022 ve výši 7 800 Kč a konečně i kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 2 062 Kč od 14.3.2021 do 1.8.2022 ve výši 235 Kč. 7. Procesně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a dále ve spojení s § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady…, náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč za žalobu, zpětvzetí žaloby, přípravu k jednání a ústní jednání soudu. 8. Opatrovníkovi žalované za její zastupování v řízení náleží odměna ve výši 12 922,80 jako odměna za 3 úkony právní služby, a to ve výši 2 x 4 140 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem a vyjádření k žalobě (při tarifní hodnotě sporu 75 848 Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…) a 1 x 1 500 Kč za jednání soudu (při tarifní hodnotě sporu 5 848 Kč), dále paušální náhradu 300 Kč za 3 úkon právní služby (dle § 13 cit. vyhlášky) a konečně 21% DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 2 242,80 Kč. Soud proto opatrovníkovi odměnu v uvedené výši přiznal.