29 C 292/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný s ní uzavřel dne 26. 10. 2019 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od téhož dne. Předmětem pojistné smlouvy bylo„ komplexní pojištění vozidla [anonymizováno]“, a to osobního automobilu tov. zn. KIA, typ CARENS, [registrační značka] Pojistné období bylo sjednáno v délce půlroční, splatné vždy v první den příslušného pojistného období. Za období od 26. 4. 2021 do 30. 7. 2021 žalovaný pojistné neuhradil. Žalovaný nehradil pojistné řádně a včas, proto pojištění ke dni 30. 7. 2021 zaniklo. Vedle dlužného pojistného žalobkyně požaduje uhrazení poplatků za upomínání dlužného pojistného, a to v celkové výši 1 200 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhrazení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky kapitalizovaný ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky tj. od 31. 7. 2021 do 26. 4. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Bulharské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 10. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo„ komplexní pojištění vozidla [anonymizováno]“. Smlouva byla uzavřena s počátkem pojištění ode dne 26. 10. 2019 a první pojistné bylo sjednáno ve výši 8 796 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce půlroční. Žalovaný nezaplatil předepsané pojistné za období od 26. 4. 2021 do 30. 7. 2021. S ohledem na to, že žalovaný nehradil pojistné řádně a včas, zanikla pojistná smlouva ke dni 30. 7. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Soud posoudil nárok žalobkyně jako pohledávku na zaplacení pojistného podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Tuto povinnost měl žalovaný za celou dobu trvání právního vztahu z pojistné smlouvy. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl na základě smlouvy závazkový právní vztah, jehož obsahem byla mj. povinnost žalovaného zaplatit pojistné. 10. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok byl kapitalizován, a to částkou 189 Kč, která odpovídá období ode dne 31. 7. 2021 do 26. 4. 2022. 11. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 001 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 14. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.