29 C 47/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 973 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně žalované poskytl službu - likvidaci odpadu s odvozem za celkovou cenu 1 973 Kč, kterou mu vyúčtoval daňovým dokladem [číslo] dne 1.7.2021 se splatností do 15.7.2021. Žalovaná nic nezaplatila ani po předžalobní upomínce. 2. Strana žalovaná je cizozemcem. Soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době poskytnutí služeb žalovaným bydliště na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služeb, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno následující skutkový stav: žalobkyně žalované poskytla službu v podobě odvozu odpadu, za což žalované vyúčtoval žalovanou částku 1 973 Kč (důkazy: faktura ze dne 1.7.2021, předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ze dne 16.11.2021). 5. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 obč. zákoníku platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, což je i případ smlouvy o odvozu odpadu. Ačkoli žalovaná žalobu obdržela spolu s předvoláním k jednání, k věci se nevyjádřila a na jednání se bez omluvy neostavila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 973 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) a 1 půl úkonu (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 714 Kč.