29 C 49/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 845 Kč s příslušenstvím. Důvodem žaloby je právo žalobkyně na doplacení dlužného pojistného. 2. Strana žalovaná je cizozemcem. Soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době uzavřen smlouvy bydliště na území České republiky. 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby hradit straně žalované/za ni pojistné plnění, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne30 .1.2020 pojistnou smlouvu - Sdružené pojištění vozidla - [anonymizováno] [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jinému vozidlem a havarijní pojištění vozidla BMW, [registrační značka], za roční pojistné 19 128 Kč, kterou se žalovaný zavázal platit ve dvou splátkách ročně. Počátek pojištění byl sjednán na den 26.2.2020. Žalovaný nezaplatil splátku pojistného splatnou do 26.2.2020. Žalobkyně žalovaného na splatné dlužné pojistné žalovaného upozornila dopisem ze dne 25.4.2020 a upozornila jej, že nebude-li dlužné pojistné zaplaceno do 14.6.2020, pojištění zanikne dne 15.6.2020. Tohoto dne pojištění zaniklo z důvodu nezaplacení pojistného žalovaným a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení poměrného dlužného pojistného za dobu od 26.2.2020 do 15.6.2020 ve výši 5 845 Kč. Tuto částku žalovaný nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně z 25.4.2020 a předžalobní výzvu jejího zástupce. Mimo dlužné pojistné požaduje žalobkyně nahradit i účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč (důkazy: pojistná smlouva z 30.1.2020, výzva k zaplacení s upozorněním na skončení pojištění, výzva k úhradě dluhu, předžalobní výzva). 5. Dle § 2782 odst. 1 obč. zák. platí, že (cit.)„ Pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.“ Podle § 2804 obč. zák. platí, že„ Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.“ V § 3 nař. č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky…, je stanoveno, že„ Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč“ 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalobkyni vzniklo právo na úhradu poměrného dlužného pojistného za dobu 26.2 – 15.6.2020 ve výši 5 845 Kč, tak soud žalobě vyhověl. Stejně tak vyhověl žalobkyni v jejím požadavku na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejíž výše činí dle shora citovaného nařízení částku dokonce 1 200 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 a 3 a odst. 5 písm. a/ a b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…, z tarifní hodnoty ve výši 5 845 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 cit. vyhlášky, tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh vč. tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, a konečně 21% DPH z odměny a z náhrad dle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 189 Kč. Tuto sníženou odměnu soud žalobkyni přiznal proto, že se jedná o návrh podávaný na ustáleném vzoru shodnou žalobkyní ve skutkově shodných a jednoduchých věcech.