29 C 87/2022-102 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne 28.2.2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému stanovena povinnost platit žalobkyni výživné nerozvedené manželky ve výši 35 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným jsou manželé od 3.7.2010 a v manželství panují neshody, přičemž manželé již nevedou společnou domácnost. Ačkoli žalovaný vydělává podstatně více než žalobkyně, je životní úroveň účastníků odlišná. 2. Se žalobou žalovaný nesouhlasil, když veškeré náklady rodiny hradí on a žalobkyně může využívat majetku, náležejícího do SJM. Žalovaný má za to, že vyživovací povinnost k žalobkyni plní. 3. Podáním ze dne 19.7.2022 vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 10 000 Kč měsíčně zpět a soud řízení v této části svým usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 29.8.2022 zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby až do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. 4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má občanství Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Pravomoc českých soudů je dána na základě nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ nařízení“), a do dle jeho čl. 1 odst. 1 (cit.)„ Toto nařízení se použije na vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství“ ve spojení s jeho čl. 3 písm. a/„ K rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu“, neboť žalovaný má místo obvyklého pobytu v České republice. 5. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 15 nařízení„ Právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností se v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol z roku 2007“), určuje v souladu s uvedeným protokolem“ ve spojení s čl. 3 odst. 1 Protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím„ Vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak“, neboť žalobkyně, jako oprávněná, má bydliště na území České republiky. 6. Odůvodněním rozsudku je dáno § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť účastníci se svého práva odvolání proti rozsudku vzdali. Obsahem rozsudku je tak jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci jsou manželé od 3.7.2010. Žalobkyně vlastní bytovou jednotku [číslo] LV č. [rok] v k.ú. [část obce] na adrese [adresa], žalobce vlastní bytovou jednotku [číslo] [list vlastnictví] v k.ú. [obec] na adrese [adresa]. Děti účastníků bydlí na adrese [adresa]. Veškeré náklady spojené s bytem na adrese [anonymizováno] [číslo], tzn. zálohy na služby, fond oprav, pojištění, hypotéku apod. hradí žalovaný. Žalobkyně vystudovala ekonomickou univerzitu v [anonymizováno], obor podnikový management. Žalobkyně je zaměstnána u [anonymizováno]. [právnická osoba] a její průměrný čistý měsíční příjem odpovídal za dobu od 1.1. do 30.10.2022 částce [částka]. Žalovaný je zaměstnán u spol. [anonymizováno] [právnická osoba] a ve shodné době dosáhl průměrného čistého příjmu ve výši 139 534,30 Kč. Rozhodnutím zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 22.7.2022 byla schválena dohoda účastníků o úpravě poměrů jejich nezletilých dětí. 8. Soud zjistil, že po odečtení výdajů od příjmů zůstane žalobkyni v době od ledna do října 2022 v průměru disponibilní částka 28 460 Kč, jak plyne z tohoto přehledu: <b>žalobkyně</b> čistý příjem ze závislé činnosti; 34 854,00 Kč příjem z pronájmu [ulice]; 17 000,00 Kč poplatky SVJ; - 3 106,00 Kč elektřina; - 1 000,00 Kč TV; - 135,00 Kč pojistka na byt; - 153,00 Kč nájem výdej; - 12 000,00 Kč výživné dle rozsudku; - 7 000,00 Kč ; 28 460,00 Kč 9. Žalovanému v době od ledna do října 2022 zůstane po odečtení jeho výdajů od příjmů v průměru částka 82 129,00 Kč, jak plyne z tabulky: <b>žalovaný</b> příjem ze závislé činnosti; 139 534,00 Kč pronájem [anonymizováno]; 0,00 Kč hypotéka SJM [ulice]; - 25 913,00 Kč poplatky [ulice]; - 9 492,00 Kč výživné dle rozsudku; - 22 000,00 Kč ; 82 129,00 Kč 10. Dne 13.10.2022 žalovaný žalobkyni zaplatil výživné za dobu od února 2022 v celkové výši 59 500 Kč, odpovídající výživnému ve výši 7 000 Kč měsíčně, na které by žalobkyni mohl dle názoru žalovaného vzniknout nárok. Při těchto svých skutkových zjištění soud vycházel pouze z tvrzení účastníků a jimi označených důkazů v době do 17.8.2022, kdy nastala koncentrace řízení. K tvrzením učiněným po tomto datu a k později označeným důkazům soud nepřihlížel. 11. Dle § 697 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že (cit.)„ Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.“ 12. Po provedeném dokazování a po zhodnocení právní úpravy dospěl soud k těmto závěrům: životní úroveň manželů má být stejná. Za situace, kdy si manželé již nerozumí, manželství nadále neplní svoji úlohu, a zároveň se jeden z manželů obrátí na soud se žalobou o výživné, musí tuto životní úroveň určit soud. 13. Soud vycházel z úvahy, že veškeré příjmy a výdaje domácnosti účastníků (až nad výjimky dané zákonem) spadají pod režim SJM, a proto by se o ně měli účastníci dělit stejným dílem. Soud tedy u každého z účastníků vzal v potaz jeho čistý měsíční příjem od ledna do října 2022 a od něj odečetl sumu tvrzených a prokázaných nároků. Žalobkyni zůstala po odečtení nákladů měsíčně částka 28 460 Kč, žalovanému potom 82 129 Kč, dohromady tedy měli v SJM„ čistý“ příjem v celkové výši 110 589 Kč měsíčně. Každému z účastníků náleží polovina z této částky, tj. každý z nich by měl měsíčně hospodařit s čistým příjmem ve výši 55 294,50 Kč. 14. Pokud žalobkyni každý měsíc zůstane pouze částka 28 460 Kč (viz tabulka v bodu 8 rozsudku), ačkoli by měla mít k dispozici částku 55 294,50 Kč, tj. polovinu z celého čistého příjmu SJM, náleží jí od žalovaného měsíční výživné ve výši 26 834,50 Kč, tj. částka, jež jí náleží 55 294,50 Kč minus částka, kterou má k dispozici 28 460 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala výživné ve výši 25 000 Kč, tedy méně, než na co jí vznikl nárok, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 15. Výživné žalobkyni náleží ode dne 28.2.2022, kdy podala žalobu, do dne právní moci o rozvodu manželství. Za jeden den v únoru 2022 žalobkyni náleží výživné ve výši 893 Kč, tj. výživné 25 000 Kč děleno 28 dny v měsíci, za dobu od března do října 2022 potom výživné ve výši 200 000 Kč, tj. 8 měsíců po 25 000 Kč, celkem proto žalobkyni za dobu od února do října náleží výživné ve výši 200 893 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil část výživného ve výši 59 500 Kč, rozhodl soud o dlužném výživném tak, že za tuto dobu vznikl žalovanému dluh na výživném o zaplacenou částku nižší, tj. 141 393 Kč: výživné 1 den z 02/ 2022; 893,00 Kč výživné 03 - 10/ 2022 (8x měsíc); 200 000,00 Kč zaplaceno RA; - 59 500,00 Kč dluh na výživném; 141 393,00 Kč 16. Procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Vhledem k tomu, že před tímto rozhodnutím soud téhož dne pravomocně rozhodl o rozvodu manželství účastníků, tak za tarifní hodnotu sporu považoval částku 280 000 Kč, tj. požadované výživné za dobu od března do října 2022, namísto toho, aby za ni považoval 5ti násobek ročního plnění. Pokud by žalobkyně byla úspěšná zcela, náležela by jí částka 94 089,60 Kč sestávající z odměny ve výši 75 360 Kč za 8 úkonů právní služby po 9 420 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, vyjádření z 26.4.2022, přípravné jednání 18.7.2022, doplnění 8.8.2022, vyjádření 2.10.202 a 2 ústní jednání 17.10 a 9.11.2022 (při tarifní hodnotě sporu 280 000 Kč (dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…), dále z paušální náhrady 2 400 Kč za 8 úkonů právní služby po 300 Kč (dle § 13 cit. vyhlášky) a konečně 21% DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 16 329,60 Kč. Z těchto nákladů řízení ve výši 94 089,60 Kč náleží žalobkyni dle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrná část v rozsahu 43,4%, tedy její úspěch 71,7% odpovídající částce 200 000 Kč minus její neúspěch 28,3% odpovídající částce 80 000 Kč, tj. 40 834,89 Kč. 17. Žalobkyně byla osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek z návrhu dle § 11 odst. 2 písm. c/ zák. o soudních poplatcích, tato povinnost však dle § 2 odst. 3 téhož zákona tíží dle výsledku sporu žalovaného. Žalobkyně byla úspěšná v částce 200 000 Kč, což odpovídá soudnímu poplatku ve výši 10 000 Kč, tj. 5% z částky, v níž byla žalobkyně úspěšn