38 C 136/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 15. 11. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Opel Corsa, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši 4 076 Kč splatné pololetně ve výši 2 038 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 15. 11. 2020. Neboť žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, nastaly dne 5. 3. 2021 účinky ukončení pojistné smlouvy. Za období od 15. 11. 2020 do 5. 3. 2021 činí dlužné pojistné částku 1 275 Kč. Žalovaný dlužné pojistné nezaplatil ani přes zaslanou upomínku. Žalobkyně proto po žalovaném dále požaduje zaplacení částky 200 Kč připadající na poplatek za odeslání upomínky. Dne 9. 12. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Čínské lidové republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 20. 6. 2022, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (pojistná smlouva [číslo]; podací arch; zánik pojištění ze dne 16. 3. 2021; výzva k zaplacení dlužného pojistného ze dne 13. 1. 2021; informace o nedoplatku pojistného po zániku pojistné smlouvy; předžalobní upomínka ze dne 18. 4. 2021 a ze dne 9. 12. 2021 s podacím archem) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 15. 11. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Opel Corsa, [registrační značka]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění 15. 11. 2019, přičemž pojistné období bylo sjednáno jako roční a pojistné za první pojistné období činilo 4 076 Kč, které bylo splatné pololetně. Pojištění zaniklo dne 5. 3. 2021 z důvodu nezaplacení pojistného, přičemž žalovaný neuhradil dlužné pojistné za období od 15. 11. 2020 do 5. 3. 2021 v částce 1 275 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 an. zákona č. 168/1999 Sb. a § 2758 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný pojistné z této smlouvy za žalované období řádně hradil. Žalobkyně má tedy v souladu s § 2782 odst. 1 o. z. právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 475 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.