38 C 496/2021-92 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o povoleném debetu na BÚ reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“), která nabyla platnosti a účinnosti okamžikem přijetí návrhu o uzavření Smlouvy o úvěru bankou. Na základě Smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat částky ve výši 15 000 Kč, a to nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku. Žalovaný byl povinen splatit povolený debet vždy nejpozději do uplynutí lhůty dle Smlouvy. Celková výše povoleného debetu byla stanovena částkou 15 000 Kč. Jelikož ze strany žalovaného došlo k závažnému porušení čerpání debetu, byl mu celý úvěr zesplatněn ke dni 12. 4. 2021. Ke dni zesplatnění úvěru sestávala dlužná pohledávka z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z nesplaceného smluvního úroku vyúčtovaného ve výši 2 020,70 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalovaného z procesní opatrnosti navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela dne 7. 4. 2020 s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu na BÚ reg. [číslo], jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky Raiffeiseinbank a Ceník (viz návrh Smlouvy včetně její akceptace, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, Všeobecné obchodní podmínky). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout přečerpání kladného zůstatku běžného účtu do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpat částku ve výši 15 000 Kč a to nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku spolu s úrokem ve výši 21,9% ročně. Žalobkyně dne 7. 4. 2020 poskytla žalovanému čerpání povoleného debetu na běžném účtu žalovaného vedeného u žalobkyně č.ú. [bankovní účet] (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 9. 8. 2019). Dle čl. VII. 1 Smlouvy byl žalovaný povinen povolený debet splatit vždy nejpozději do uplynutí lhůty v délce jednoho roku od uzavření Smlouvy. Žalovaný se však v rozporu se Smlouvou dostal do prodlení s platební povinností, a nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek (viz mimořádný výpis z účtů [číslo] na jméno žalovaného). Žalobkyně dne 12. 4. 2021 zaslala žalovanému dopis, v němž žalovanému oznámila, že ke dni 12. 4. 2021 zesplatnila všechny závazky plynoucí žalovanému ze Smlouvy (viz prohlášení okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 12. 4. 2021 spolu s poštovním podacím archem ze dne 14. 4. 2021, přehled složek pohledávek po splatnosti). Za účelem poskytnutí čerpání debetu žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, výpis z CBL ze dne 25. 7. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 17. 5. 2021 (viz předžalobní výzva ze dne 17. 5. 2021 spolu s poštovním podacím archem z téhož dne). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud má za prokázané, že žalovaný čerpal debetní účet, avšak nezajistil na běžném účtu dostatečný disponzibilní zůstatek. Proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním účet zablokovala a celou částku ke dni 12. 4. 2021 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho zaplatil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 712,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 986,27 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) a z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (2x účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 680 Kč ve výši 1 192,80 Kč. Soud tak pro přiznání náhrady nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností uvedených ve výrocích tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 13. 7. 2022 a dne 17. 8. 2022), náleží jí dle § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 1 940 Kč za jeden, tj. celkem odměna činí 5 820 Kč (3 x 1 940 Kč). Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovnice žalovaného není plátcem DPH. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovnici žalovaného přiznal částku 6 720 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného a náhrady hotových výdajů. Tato částka bude opatrovnici vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 12. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovnice, ale tyto není možné jí přiznat, neboť se jedná o náklady řízení vzniklé v souvislosti s vedením soudního řízení.