38 C 552/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] v Bad Vilbel v Německu. Z manželství se dne [datum] narodil nezletilý syn [jméno] [celé jméno manželky], a dne [datum] nezletilá dcera [příjmení] [jméno]. Manželství bylo zpočátku funkční, posléze se mezi manžely začaly objevovat neshody. Manžel žije a bydlí v zahraničí. Manželé spolu již několik let nesdílejí společnou domácnost, netráví spolu žádný čas, a nemají žádné společné zájmy. Manželství je tak pouze formálním svazkem. Manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese: [adresa]. 2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství výslovně připojil. 3. Manželka je občanem Slovenské republiky s bydlištěm na území České republiky, manžel je občanem Íránské islámské republiky s bydlištěm v Německu. Jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle článku 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. p. s.“), se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 z. m. p. s., osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Soud tak dospěl k závěru, že má pravomoc rozvod projednat a rozhodným právem je právo české. 4. Soud provedl dokazování kopií oddacího listu, a dohodou manželů o vypořádání jejich vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství, a zjistil následující skutkový stav: manželství účastníků bylo uzavřeno dne 18. 3. 2003 v Bad Vilbel v Německu. Z opatrovnického spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. 14 Nc 1059/2021, a to zejména z rozsudku č.j. 14 Nc 1059/2021-63 ze dne 27. 10. 2021 soud zjistil, že soudem byla schválena dohoda o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 11. 2021. Manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a vyživovací povinnosti na základě dohody ze dne 10. 8. 2020. Od výslechu manželů soud upustil dle § 389 z.ř.s., s ohledem na rizikové těhotenství manželky a s ohledem na skutečnost, že se manžel dlouhodobě zdržuje v cizině. Jako příčinu rozvratu manželství právní zástupce manželky i právní zástupce manžela shodně uvádí především odcizení manželů, a odlišné postoje k výchově dětí. 5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé vůbec nežijí, a manželka má nový vztah. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v nesdílení společného života a odlišných názorech na výchovu dětí. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud rozhodl tak, že manželství rozvedl, neboť neshledal důvody pro postup dle § 755 odst. 2 o. z., protože a rozvod manželství není, s ohledem na hluboký rozvrat manželství, v rozporu se zájmem žádného z manželů, ani v rozporu se zájmem nezletilého dítěte. Soud v souladu s § 756 o. z. zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Jelikož byly splněny všechny podmínky § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neshledal důvody pro jiné rozhodnutí.