38 C 613/2021-49 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 10. 2014 uzavřela s žalovanou Smlouvu o půjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 26 040 Kč. Žalovaná byla povinna spolu s jistinou uhradit také poplatek ve výši 11 040 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných týdenních splátkách po 645 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala zcela nečinná. 3. Soud konstatuje, že žalovaná je slovenskou státní příslušnicí, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaná má své bydliště na území České republiky. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 17. 3. 2022 a žalobkyni dne 9. 2. 2022. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Žalobkyně uzavřela dne 7. 10. 2014 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 26 040 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 11 040 Kč, a to v 56 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 7. 10. 2014). První splátku měla žalovaná uhradit dne 14. 10. 2014, splatnost dalších splátek byla vždy k 7. dni kalendářního měsíce. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela (viz přehled splácení). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka ze dne 14. 6. 2016 s podacím archem ze dne 14. 6. 2016). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o zápůjčce se tedy na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr, jejž se žalovaná zavázala splácet formou týdenních splátek. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když netvrdila ani neprokázala, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho více, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.