39 C 206/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Společnost [právnická osoba], coby dlužník, vystavila dne [datum] směnku na částku ve výši 75 000 000 Kč, následovalo směnečné řízení u [název soudu], ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto, že [právnická osoba] je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 75 000 000 Kč. Žalobce následně zjistil, že [právnická osoba] je vytunelovaná a veškerý majetek byl převeden na 1. Žalovaného. Žalobce uvedl, že žalovaný 1, 2 i 3 jsou ovládány stejnými osobami, zejména pak 3. Žalovaným. Dohodou ze dne [datum] byla uzavřena smlouva o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky, kterou žalobce převedl na 1. Žalovaného s tím, že se 1. Žalovaný zavázal uhradit 75 000 000 Kč ve splátkách. 1. Žalovaný uhradil částku ve výši 11 000 000 Kč s tím, že částka ve výši 10 000 000 Kč byla uhrazena [datum] a poslední platba ve výši 1 000 000 Kč dne [datum]. Žalobce zahájil řízení u Městského soudu v Praze, ve kterém se domáhal zaplacení 64 000 000 Kč. Dne [datum] nabyl rozsudek ukládající 1. žalovanému povinnost k úhradě 64 000 000 Kč právní moci. 2. Dne [datum] došlo k úhradě jistiny ve výši 64 000 000 Kč na účet žalobce. Ke dni [datum] činila výše úroku z prodlení částku 66 047 013,70 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník určil, že plní nejdříve na jistinu dluhu (na kterou by však při použití § 1932 odst. 1 o. z. bylo plněno až naposled, tj. způsobem výhodnějším pro žalobce), vznikl žalobci, dle jeho názoru dle § 1932 odst. 2 o. z., nárok na úhradu určitého druhu„ sankce“, tj. úročení nákladů i úroků, které do té doby dospěly. Žalobce má dále za to, že nejspravedlivějším a nejlogičtějším výkladem je, že se tyto neuhrazené dospělé úroky úročí zákonnou výší úroku z prodlení platného ke dni vzniku předmětné„ sankce“. 3. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili tak, že nárok neuznávají, jde dle jejich názoru o šikanózní výkon práva ze strany žalobce, když ten požaduje úhradu úroků z prodlení z úroku z prodlení. Žalobcem tvrzený nárok má dle žalovaných představovat vyčíslený úrok z prodlení ve výši 5,5 % vypočtený z částky 66 047 013,70 Kč za období od [datum] do [datum]. Dále žalovaní uvedli, že v případě, kdy dlužník plní na jistinu podle ust. § 1932 odst. 2 o. z. se dále úročí náklady řízení a úroky. Žalovaní dále uvedli, že zastavení úroků z prodlení je vázáno na splnění vymáhané povinnosti, jakmile žalovaní svoji povinnost splní, není důvod je dále za nesplnění této původní povinnosti sankcionovat. U úroku z prodlení jde o sankci odpovídající náhradě ceny peněz (tj. nemožnosti věřitele jimi ke dni splatnosti disponovat), a prodlení zaniká dnem, kdy je vymáhaný dluh zcela splněn. 4. Žalobce se vyjádřil tak, že odmítá překonaný názor žalovaných, když i zákonodárce v důvodové zprávě k ust. § 1932 uvedl, že důsledná úprava pravidel v našem soukromém právu chybí a řada důležitých otázek se tak dovozuje výkladem, který není ustálen. S ohledem na toto je dle názoru žalobce úprava do roku 2013 nepoužitelná. Tím, že žalovaný platil dříve jistinu než úrok, vznikla mu sankce sui generis stanovená právě v ust. § 1932 odst. 2 o. z., dle které se úročí do té doby dospělé příslušenství. 5. Soud dospěl k následujícímu zjištění o skutkovém stavu věci: 6. Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným 1 uzavřena smlouva o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky, kterou žalobce převedl na žalovaného 1 s tím, že se žalovaný 1 zavázal uhradit 75 000 000 Kč ve splátkách (zjištěno z: smlouva o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky ze dne [datum]). 7. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] a [název soudu] ze dne [datum] byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 64 000 000 Kč s příslušenstvím (zjištěno z: rozsudek [název soudu] ze dne 4. 4. 2006, č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne 26. 1. 2021, č. j. [číslo jednací]). 8. Dne [datum] došlo k úhradě jistiny ve výši 64 000 000 Kč na účet žalobce (zjištěno z: Oznámení o zaplacení ze dne [datum], Potvrzení o zaplacení ze dne [datum]). 9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 10. Žalovaným v důsledku včasného nezaplacení původní pohledávky ve výši 64 000 000 Kč vznikla povinnost k úhradě příslušenství (úroku z prodlení) ve výši 66 047 013,70 Kč. K úhradě příslušenství doposud nedošlo, žalobci proto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z této„ nové“ pohledávky. 11. Po právní stránce posoudil soud věc takto. 12. Dle § 1932 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. 13. Soud se proto prvotně zabýval otázkou, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z úroku z prodlení vzniklý z důvodu pozdě zaplacené pohledávky ve výši 64 000 000 Kč, přičemž tento zkapitalizovaný úrok z prodlení (vzniklý z původní pohledávky) činí částku ve výši 66 047 013,70 Kč. Žalobce zkapitalizoval zkapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 66 047 013,70 Kč od [datum] (datum úhrady pohledávky ve výši 64 000 000 Kč) do [datum] (datum podání žaloby), tj. požaduje zaplacení 1 015 133,55 Kč. 14. Pokud jde o jednání, kterým dlužník určí, který dluh nebo jeho součást plní, zákon specifické požadavky na obsah ani formu nestanovuje. Určení dluhu může ale být i konkludentní. Konkretizace dluhu, který je plněn, může vyplývat i ze samotné přesné poskytnuté částky, kterou dlužník hradí. Pokud se výše provedené úhrady zcela přesně shoduje s výší, kterou má jeden z dluhů (nebo jeho část), lze zpravidla usuzovat, že dlužník plní právě tento dluh či část. 15. Dle § 1932 odst. 2 o. z., určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky. 16. Druhý odstavec (dispozitivně) doplňuje úpravu o specifický důsledek dlužníkem provedené volby. Zabraňuje dlužníkovi příliš se provedenou volbou zvýhodnit. Odkloní-li se od základního pořadí určeného prvním odstavcem § 1932 o. z. tak, že zvolí plnění nejprve na jistinu (která jinak obsazuje až poslední místo v pořadí, což není pro dlužníka právě výhodné, chce-li se dluhu co nejdříve zbavit), nastupuje vůči němu určitý druh„ sankce“ svého druhu – od okamžiku provedení volby se úročí náklady i úroky, které do té doby dospěly. Nadále se tedy výpočtová základna pro další úročení zvyšuje, dospělé náklady i úroky (z prodlení i smluvní) přirůstají k jistině. Jde tak v podstatě o zákonný anatocismus. 17. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že nárok na zaplacení úroku z prodlení z úroku z prodlení vznikl. Dále se proto zabýval výší sazby úroku z prodlení. 18. Dle ust. § 1806 o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. 19. Ustanovení § 1806 o. z. se použije pro případ, že dlužník nezaplatil svůj dluh včas a nejsou ujednány úroky z úroků z prodlení. V takové situaci nabíhají již od prvního dne prodlení (včetně) úroky z prodlení (§ 1970) a od uplatnění pohledávky u soudu (§ [číslo] věta druhá) též úroky z prodlení se zaplacením těchto úroků z prodlení. 20. Pokud si sazbu úroku z prodlení strany neujednaly, pak se ve vztahu k úroku z prodlení i úroku z úroku z prodlení použije sazba ve výši dle § 1970 věty druhé ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. Není-li ujednáno nic jiného, úroky z úroků se skládají v roční periodě, která počíná dnem uplatnění pohledávky u soudu. Úročení úroků dle § [číslo] věty druhé nastává ex lege podáním žaloby, která nepředstavuje hmotněprávní úkon ve smyslu § 41 odst. 3 OSŘ. Žaloba přišla nadepsanému soudu dne [datum]. 22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 23. Dne [datum] (den podání žaloby) činila repo sazba 0,25. Soud proto analogicky s § 1806 věta druhá o. z. pro stanovení úroků z prodlení použil sazbu 8,25 % p. a., přičemž jako den od kdy úrok z prodlení běží určil jako den následující po podání žaloby, tj. [datum]. 24. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 149 366,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 50 757 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 015 133,55 Kč sestávající z částky 12 380 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a jednoho úkonu uvedeného v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 76 380 Kč ve výši 16 039,80 Kč.