39 C 25/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že žalovaný dne 28. 9. 2021 cestoval dopravním prostředkem: autobusem - linkou 118 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova], v [obec] (dále jen [anonymizováno]) a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany [anonymizováno] byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. 2. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, z § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a ze Smluvních přepravních podmínkek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalovanému vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné a smluvní přirážku. Výše jízdného a oprávněnost požadavku na jeho zaplacení vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále z platného Tarifu [anonymizováno]. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaný dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 18. 11. 2021, na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku do dnešního dne žalobci nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: 5. Žalovaný dne 28. 9. 2021 cestoval autobusem 118 MHD v [obec], přičemž v 15:50 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaný převzal (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] vč. informace pro cestující, vzorem jízdenky, Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno] integrované dopravy). Žalobci tak vznikl nárok na uhrazení jízdného a přirážky k jízdnému (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno], Tarifem [anonymizováno]). Pokud je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobce toliko přirážku ve výši 800 Kč (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] vč. informace pro cestující). Žalovaný byl žalobcem dne 18. 11. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky vč. potvrzení o odeslání). 6. Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. 7. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: 8. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění a § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a dále vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem [anonymizováno], kdy se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne 28. 9. 2021 dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobce právo dle § 2550 obč. zák. a § 18a zák. č. 111/1994 Sb. na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.