42 C 251/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok představuje příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to za vozidlo r. z. [anonymizováno], VIN: [anonymizováno], a dobu od 6. 4. 2021 do 30. 6. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. V řízení nebylo provedenými listinnými důkazy prokázáno žalobní tvrzení, že žalovaná byla v době od 6. 4. 2021 do 30. 6. 2021 provozovatelem vozidla r. z. [anonymizováno], VIN: [anonymizováno], když nepředložila žádný důkaz o vlastnictví či provozování žalobou stiženého vozidla. Po zhodnocení provedeného dokazování soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť skutkový základ sporu, tedy vlastnictví, případně provozování vozidla, jež je nezbytným předpokladem pro uplatnění nároku ve smyslu § 1 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), prokázán nebyl. Proto soudu nezbylo, nežli žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalované však v důsledku její procesní neaktivity žádné náklady nevznikly, a tak, bez ohledu na její plný procesní úspěch, jejich náhradu nepřiznal.