43 C 502/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem: tramvají – linkou 21 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova] v [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) a uzavřela tak s žalovaným smlouvu o přepravě osob. Ze strany [anonymizováno] byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě. Žalovanému byla výzva náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., přičemž na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani jeho zákonnými zástupci do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 zák. o. s. ř. a z provedených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] včetně informace pro cestující; Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno]; výzva k úhradě dluhu vč. potvrzení o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne [datum] cestoval trmavají linky 21 v [obec], přičemž v 16:19 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaný převzal. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému. V případě, že je do 15 dnů od uložení přirážky tato zaplacena, včetně jízdného, požaduje žalobkyně toliko přirážku ve výši 800 Kč, jinak 1 500 Kč. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 37 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, a dále vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky PID (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem [anonymizováno] se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobkyně právo dle § 2550 o. z. a § 37 zák. č. 266/1994 Sb. na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh uhradil. 8. Ohledně otázky nezletilého žalovaného posoudit následky svého jednání, soud dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o nezletilého v blízkém věku dospělosti, který je v daném případě dostatečně rozumově vyspělý na to, aby nesl odpovědnost za své jednání, aniž by měli být za jednání nezletilého sankcionováni zákonní zástupci (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16). 9. Nárok žalobkyně je tudíž důvodný a soud tak v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.