51 C 139/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost zaplatit částku ve výši 5 532,90 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], na základě jí byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit prostřednictvím pravidelné konstantní splátky v celkové výši 2 873 Kč, a to od 20. 1. 2018 do 20. 1. 2020, avšak tuto povinnost nesplnila a nesplatila poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně tak úvěr ke dni 29. 1. 2020 zesplatnila. Ke dni zesplatnění představovala zbývající dlužná částka částku ve výši 5 904,58 Kč představující nesplacenou jistinu a 76,53 Kč nesplacený smluvní úvěr. Po zesplatnění uhradila žalovaná částku 372,68 Kč. Zbylou část dlužné částky žalovaná neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Na základě provedeného dokazování (rámcová smlouva [číslo] dodatek [číslo] k rámcové smlouvě – smlouva o úvěru č. [anonymizováno] podmínky [anonymizována tři slova], podmínky pro používání úvěru [anonymizována tři slova], mimořádný výpis z účtu žalovanéhoformulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář úvěru číslo [anonymizováno], přehled plateb úvěru, změnový dodatek [číslo] [číslo] k rámcové smlouvě sesplatňující dopis – předžalobní výzva, poštovní podací arch) soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovanou coby úvěrovanou došlo dne 18. 12. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 60 000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit dlužnou částku s úrokovou sazbou 13, 90 % ročně a bonusovou úrokovou sazbou 9,90 % ročně v 25 měsíčních splátkách po 2 873 Kč, celkem tedy 69 143,27 Kš v případě sazby s bonusem 66 158,04 Kč. Žalovaná nejprve úvěr řádně splácela, avšak pro následné nesplácení byl ze strany žalobkyně úvěr zesplatněn ke dni 29. 1. 2020. Ke dni zesplatnění představovala zbývající dlužná částka částku ve výši 5 904,58 Kč představující nesplacenou jistinu a 76,53 Kč nesplacený smluvní úvěr. Po zesplatnění uhradila žalovaná částku 372,68 Kč. Zbylou část dlužné částky žalovaná neuhradila. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla úvěrovanému (zde žalovanému) povinnost vrátit úvěrujícímu (zde žalobkyni) po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, čímž se ocitla ode dne následujícího po splatnosti v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má, vedle práva na zaplacení dlužné částky, podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení), a dále i smluvního úroku z prodlení. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.