51 C 249/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 8 906,36 Kč spolu s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovanou žalobkyní došlo dne 23. 4. 2019 k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentního úvěru splatit a dále uhradit sjednaný úrok v sazbě 18,9 % p. a. a další ceny za případné služby dle aktuálního sazebníku. Žalovaná splátky řádně a včas nahradila, proto byla několikrát žalobkyní vyzvána a upomínána s upozorněním, že pokud nebude uhrazena dlužná částka do 30. 6. 2021, dojde ke zesplatnění celé pohledávky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a proto žalobkyně využila svého práva a celou pohledávku ke dni 30. 6. 2021 zesplatnila. O tom žalovanou informovala dopisem ze dne 3. 7. 2021. Dlužná částka činí celkem 8 906,36 Kč, kdy se skládá z jistiny ve výši 7 898 Kč řádného úroku ve výši 469,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 538,71 Kč. Dále je nárokováno příslušenství tvořené smluvním úrokem v sazbě 8,25% ročně a zákonným úrokem z prodlení, a to od 1. 4. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 22. 2. 2022. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne 23. 4. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Na základě této smlouvy se žalovaná se zavázala úvěr splatit a dále uhradit sjednaný úrok v sazbě 18,9% p. a. a to do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentního úvěru. Žalovaná splátky řádně a včas nahradila, proto byla dne 26. 5. 2021 žalobkyní vyzvána s upozorněním, že pokud nebude uhrazena dlužná částka do 30. 6. 2021, dojde ke zesplatnění celé pohledávky. Žalovaná dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradila, a proto žalobkyně využila svého práva a celou pohledávku dle čl. V smlouvy o úvěru ke dni 30. 6. 2021 zesplatnila. O tom žalovanou informovala dopisem ze dne 3. 7. 2021. Dlužná částka činí celkem 8 906,36 Kč, kdy se skládá z jistiny ve výši 7 898 Kč řádného úroku ve výši 469,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 538,71 Kč. Dále je nárokováno příslušenství tvořené smluvním úrokem v sazbě 8,25% ročně a zákonným úrokem z prodlení, a to od 1. 4. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 22. 2. 2022. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně 7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dál jen „o. z.“). Žalobkyně splnila své povinnosti ze smlouvy, když žalované poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaná však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky i s úroky nedostála, když se se splácením dostala do prodlení. Žalobkyně tedy v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. 8. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl smluvní vztah. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná svůj dluh vyplývající z uzavřené smlouvy, uhradila vůči žalobkyni. Neuhrazením dlužné částky včas se žalovaná podle § 1968 o. z. ocitl v prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.