55 C 116/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 18. 12. 2001, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně se na základě výše uvedené smlouvy zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Povinností žalovaného bylo platit za poskytnuté bankovní služby poplatky podle ceníku produktů a služeb právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný po zřízení účtu tento používal, avšak postupem času vznikl na účtu žalovaného debetní zůstatek, jehož výše činila ke dni podání žaloby 1 416 Kč a žalovaný tuto částku řádně a včas právní předchůdkyni žalobkyně nesplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 16. 6. 2022. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 12. 2001 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naopak zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky podle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Ke dni podání žaloby tvoří dluh žalovaného částku ve výši 1 416 Kč, která se skládá z neuhrazených poplatků (debetní zůstatek). Žalovaný debetní zůstatek řádně a včas neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 11. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pak soud aplikoval hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zák. č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 12. V daném případě uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., smlouvu o vedení osobního účtu ve smyslu § 708 a násl. obch. zák. Podle § 711 obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). Podle § 497 an. obch. zák. vznikla žalovanému okamžikem vzniku debetního zůstatku na účtu povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 416 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 15. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.