55 C 146/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce plynu ze dne 3. 2. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným odběratelem plynu v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa plyn a žalovaný se zavázal plyn odebírat a platit za něj cenu stanovenou smlouvou o dodávce plynu. Žalovaný svoji povinnost porušil, protože za období od 15. 10. 2020 do 14. 6. 2021 neuhradil řádně a včas cenu spotřebovaného plynu ve výši 14 984 Kč splatnou dne 24. 6. 2021 a částku ve výši 7 384 Kč splatnou dne 19. 7. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 2. 2020 uzavřena smlouva o dodávce plynu s odběrným místem na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně se zavázala dodávat plyn do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Žalovaný odebíral plyn v období od 15. 10. 2020 do 14. 6. 2021, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr plynu cena ve výši 14 984 Kč a cena ve výši 7 384 Kč ponížená o zaplacenou částku ve výši 3 330 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka výši 19 038 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění před podáním žaloby. (Zjištěno ze smlouvy sdružených služeb dodávky plynu – [spisová značka], z faktury [číslo] [anonymizováno] z faktury [číslo] z výzvy k plnění ze dne 9. 2. 2022). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o dodávce plynu v souladu s § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat plyn na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný měl povinnost za dodaný plyn zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně za spotřebu plynu za období od 15. 10. 2020 do 14. 6. 2021 vyúčtovala částku 22 368 Kč, kterou ponížila o zúčtované zálohy ve výši 3 330 Kč. Žalovaný zbývající částku 19 038 Kč již řádně a včas neuhradil. Tím, že žalovaný žalovanou částku včas neuhradil, dostal se podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.