55 C 209/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o používání kreditní karty [anonymizováno] a z titulu smlouvy o vedení osobního účtu [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 16. 5. 2012. Žalobkyně se na základě výše uvedené smlouvy mimo jiné zavázala vést žalovanému bankovní účet, přijímat na tento účet vklady a platby a na pokyn žalovaného uskutečňovat výplaty a platby. Povinností žalovaného bylo udržovat kreditní stav na svém účtu. Pro případ, že by se žalovaný dostal na svém účtu do debetního zůstatku, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému úroky podle úrokového lístku [anonymizováno]. Žalovaný po zřízení účtu tento používal, avšak postupem času vznikl na účtu žalovaného debetní zůstatek, jehož výše činila ke dni podání žaloby 2 486 Kč a žalovaný tuto částku řádně a včas žalobkyni nesplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr z úvěrové smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 5. 2012 smlouvu o vedení osobního účtu [anonymizováno] č. [anonymizováno] a smlouvu o užívání platebních karet [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro zakládání a vedení účtů v [anonymizováno]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala vést žalovanému bankovní účet, přijímat na tento účet vklady a platby a na pokyn žalovaného uskutečňovat výplaty a platby. Žalovaný se naopak zavázal udržovat kreditní stav na svém účtu. Žalovaný debetní zůstatek řádně a včas neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pak soud aplikoval hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zák. č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 11. V daném případě uzavřela žalobkyně se žalovaným podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., smlouvu o vedení osobního účtu [anonymizováno] č. [anonymizováno] a smlouvu o užívání platebních karet [anonymizováno] ve smyslu § 708 a násl. obch. zák. Podle § 711 obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). Podle § 497 an. obch. zák. vznikla žalovanému okamžikem vzniku debetního zůstatku na účtu povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku. Žalobkyni dále vznikl podle § 369 odst. 1 obch. zák. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 486 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 14. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.