55 C 305/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 7. 6. 2022, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poskytnutých dodávek elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Odběr byl vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 10. 6. 2021, na částku 26 658 Kč splatnou dne 28. 6. 2021. Žalovaný na tuto fakturu uhradil pouze 13 680 Kč a k úhradě mu zbylo 12 978 Kč. Zbývající částku žalovaný neuhradil, ačkoliv k tomu byl žalobkyní vyzván. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Maďarské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 12. 2017 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora elektrické energie do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Žalovaný odebíral elektřinu v období od 8. 10. 2020 do 31. 3. 2021, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny celková cena 26 658 Kč ponížená o zaplacenou částku ve výši 13 680 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka výši 12 978 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění před podáním žaloby. (Zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka], z faktury zákazníka [číslo] z výzvy k plnění ze dne 23. 3. 2022). 6. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české. 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný měl povinnost za dodanou energii zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně za spotřebu elektřiny za období od 8. 10. 2020 do 31. 3. 2021 vyúčtovala částku 26 658 Kč, kterou ponížila o uhrazenou částku ve výši 13 680 Kč. Žalovaný zbývající částku 12 978 Kč již řádně a včas neuhradil. Tím, že žalovaný žalovanou částku včas neuhradil, dostal se podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (srov. např. rozsudek zdejšího soudu č. j. 55 C 146/2022-19, či č. j. 55 C 146/2022-19), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.