55 C 546/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] ze dne 9. 10. 2018 (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 1 656,79 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 6,90 % p. a. z nesplacené části jistiny. Žalovaný se opakovaně dostával s plněním splátek do prodlení, proto žalobkyně ke dni 8. 8. 2019 celý úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 18. 6. 2019 od smlouvy o úvěru odstoupila. Ke dni podání žaloby činí výše pohledávky žalobkyně 74 333,61 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, a tudíž se v souzené věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr z úvěrové smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště. 4. V dané věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), soud vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v návrhu na vydání EPR, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. o provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 6. Dne 9. 10. 2018 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr formou pravidelných 60 měsíčních splátek po 1 656,79 Kč, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 6,90 % p. a. (Zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru). 7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy). 8. Žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru. (Zjištěno z podání ze dne 18. 6. 2019). 9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 10. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 11. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Posuzovaný vztah je vztahem z úvěrové smlouvy (viz § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za současné aplikace zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). 12. S ohledem na to, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, soud uzavřel, že žaloba je důvodná a žalobkyně má proti žalovanému nárok na požadované plnění, a to včetně úroků z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 956 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 583,61 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 200 Kč ve výši 2 772 Kč.