56 C 298/2017-206 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Manžel se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 27. 11. 2017 domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne 8. 9. 2001 ve městě Ruse v Bulharsku. Z manželství se narodila dne [datum] nezletilá dcera [jméno] [příjmení] [celé jméno manžela]. Oba manželé mají občanství bulharské republiky, přičemž oba žili společně v České republice přes deset let. Manželství bylo uzavřeno z oboustranné lásky. V průběhu manželství začalo mezi manžely docházet k neshodám, které vyvrcholily v roce 2017, kdy si manželka našla milence a odjela z České republiky do Bulharska i s dcerou, kde pobývají do dneška. Manžel tak s dcerou nemá od odchodu manželky žádný kontakt. U zdejšího soudu je vedeno opatrovnické řízení týkající se svěření nezl. dcery do péče manžela a to pod sp.zn. 14 Nc 1319/2017. Manžel rovněž podal návrh na vydání předběžného opatření o uložení zákazu manželce vycestovat s nezl. dcerou do zahraničí. Obvodní soud pro Prahu 4 dne 4. 9. 2017, č.j. 14 Nc 1319/2017-10 vyhověl návrhu otce a uvedené předběžné opatření vydal. Manželka však vydané předběžné opatření nerespektovala a s dcerou vycestovala. Manželka zároveň u Obvodního soudu Slivnica v Bulharsku podala dne 12. 9. 2017 žalobu na rozvod manželství. Toto řízení bylo následně bulharským soudem přerušeno, kdy tamní soud dal manželům lhůtu v trvání 2 měsíců k podání žádosti o rozvod manželství v České republice, s tím, že posléze se bulharský soud zřekne své příslušnosti a tamní řízení o rozvodu zastaví. Manželství je tak pouze formálním svazkem, který neplní svůj účel. Majetkové poměry manželů nejsou upraveny. Poslední společné bydliště manželů se nacházelo na adrese: [adresa manžela a manželky]. 2. Manželka se vyjádřením ze dne 20. 6. 2021 připojila k návrhu na rozvod manželů. Uvedla, že vztahy mezi manžely jsou problematické. Manžel jí byl v průběhu manželství opakovaně nevěrný. Manželka začala posléze trpět depresemi a zhoršil se její zdravotní stav. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé mají občanství Bulharské republiky, přičemž oba manželé měli poslední společné bydliště v České republice, přičemž manžel nyní nadále bydlí v České republice a manželka bydlí v Bulharsku. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť poslední společné bydliště manželů se nacházelo v České republice a manžel zde má stále bydliště. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Soud tak dospěl k závěru, že má pravomoc rozvod projednat a rozhodným právem je právo bulharské. 4. V posuzovaném případě po provedeném dokazování soud zjistil následující: 5. Z oddacího listu vydaného městem Ruse v Bulharsku bylo prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne 8. 9. 2001 (viz oddací list). Z fotokopie cestovního pasu manžela má soud za prokázané, že manžel má občanství Bulharské republiky a trvalý pobyt na území České republiky (viz kopie pasu manžela). Jak vyplývá z rodného listu, z manželství se dne [datum] narodila nezl. dcera [jméno] [příjmení] [celé jméno manžela] (viz rodný list). Potvrzením SVJ pro domy [ulice] ze dne 26. 9. 2017 bylo prokázáno, že manželé měli společné bydliště na adrese [adresa manžela a manželky], a to od 1. 8. 2008 (viz potvrzení ze dne 26. 9. 2017). K důkazu byla dále předložena fotografie manželky s dcerou a mužem, z roku 2017 pořízená na území Bulharska (viz přiložená fotografie). Usnesením Obvodního soudu ze dne 4. 9. 2017, č.j. 14 Nc 1319/2007-10, soud nařídil předběžné opatření manželce spočívající v zákazu zdržení se vycestování s nezl. dcerou mimo území České republiky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 10. 2020, č.j. 14 Nc 1319/2017-511 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č.j. 17 Co 6/2021-575, byla nezl. dcera [jméno] [příjmení] [celé jméno manžela] svěřena do péče matky. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 3. 2021. Rozsudkem Obvodního soudu Slivnica ze dne 13. 11. 2017 přerušil řízení o rozvodu manželství vedeném u tamního soudu a uložil manželům lhůtu dvou měsíců k podání žádosti o rozvod u českých soudů. Manžel dne 1. 9. 2017 podal trestní oznámení na manželku týkající se obavy z toho, že manželka vycestuje do Bulharska s jejich nezl. dcerou. V rámci podání trestního oznámení manžel rovněž uvedl, že podal u zdejšího soudu návrh na vydání předběžného opatření týkající se uložení zákazu manželce vycestovat s nezl. dcerou do zahraničí (viz trestní oznámení ze dne 1. 9. 2017 a ze dne 9. 10. 2017). 6. Z výslechu manžela soud zjistil, že v jeho případě se jedná o první manželství. Manželé spolu nežijí od roku 2017. Z manželství se narodila nezletilá dcera. [ulice] příčinu rozvratu manželství spatřuje v nevěrách ze strany manželky, a to po dobu tří let. Rovněž manželka následně odjela s jejich společnou dceru do Bulharska. Ohledně tvrzení manželky týkající se pokusu o znásilnění uvedl, že toto je nesmysl, nejsou k tomu žádné důkazy. Na rozvodu manželství trvá. 7. Z výslechu manželky soud zjistil, že v jejím případě se jedná o první manželství, manželé spolu nežijí pět let ve společné domácnosti. Z manželství se narodila jedna nezl. dcera. [jméno] příčinu rozvratu manželství spatřuje naopak v nevěrách manžela. Rovněž se jí manžel dne 25. 7. 2022 pokusil znásilnit, k čemuž má svědka. Mělo se jednat i o psychické týrání z jeho strany. Ohledně odjezdu do Bulharska uvedla, že se bála zůstat nadále s manželem. Ví, že byla chyba odjet společně s dcerou. Udělala to, protože měla strach. Na rozvodu manželství trvá. 8. Soud s ohledem na provedené listinné důkazy neuvěřil tvrzení manželky ohledně psychického a fyzického týrání ze strany manžela. 9. Podle zákona č. 47/2009 sbírky zákonu Bulharské republiky, o rodině (dále jen„ zákon o rodině“), je možno podat návrh na rozvod manželství na základě návrhu podaného z důvodu závažného a nenapravitelného rozvratu manželství podle § 49 zákona o rodině. Podle judikatury bulharských soudů se i závažný a nenapravitelný rozvrat manželství jedná tehdy, když manželský svazek formálně existuje, ale je zbaven své podstaty, kterou mu ukládá obecný mrav a zákon. Jedná se o objektivní stav, o kterém si soud vždy učiní úsudek na základě okolností konkrétního případu. Podle judikatury bulharských soudů se o závažný a nenapravitelný rozvrat manželství jedná v případě cizoložství, dlouhodobé faktické rozluky, alkoholismu a narkomanie, hrubého a tělesného i duševního násilí, soustavného zanedbávání rodiny a v některých dalších případech. 10. V posuzovaném případě z provedených důkazů vyplývá, že vztahy mezi manžely jsou natolik vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství již fakticky neplní svůj účel, od manželů není možno očekávat obnovení manželského soužití, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí fakticky od roku 2017, intimně se nestýkají a netvoří manželské společenství. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v konfliktních vztazích mezi manžely, zejména co do únosu dcery ze společné péče do Bulharska a následného setrvání manželky na území Bulharska. Oba manželé obvinili ze vzájemné nevěry, rovněž manželka obvinila manžela z pokusu o znásilnění, pročež toto nebylo v řízení prokázáno. Vzhledem k tomu, že z výpovědí manželů nevyplynulo, že by rozvod byl v rozporu s jejich zájmy, má soud za to, že byly splněny všechny výše uvedené podmínky dle zákona o rodině, a proto návrhu na rozvod manželství vyhověl. 11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neshledal důvody pro jiné rozhodnutí.