60 C 145/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 3. 2022 domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 21. 3. 2014 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčku ve výši 3 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené finanční prostředky do 18. 4. 2014, což však neučinil. Žalobkyně požadovala vedle zaplacení jistiny také zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Na žalobkyni přešla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela s právním předchůdcem dne 21. 12. 2017. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobkyně je cizí (kyperská) právnická osoba. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť závazek ze smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, měl být plněn na území České republiky. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o.s.ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 21. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce prostřednictvím elektronického formuláře, resp. formou textové zprávy sms. Strany si ujednaly, že smlouva o zápůjčce se považuje za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytne finanční prostředky, které jsou předmětem půjčky. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit do 18. 4. 2014. Zapůjčené finanční prostředky však nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 3 000 Kč na účet uvedený v elektronickém formuláři. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou dne 21. 12. 2017 uzavřela žalobkyně s právním předchůdcem, přešla předmětná pohledávka na žalobkyni. Žalobkyně dne 12. 6. 2020 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Po právní stránce posoudil soud věc takto: V řízení byla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena dle ust. § 2390 a násl o.z. Žalovaný byl povinen zaplatit poskytnutou finanční částku. Uzavřenou smlouvu soud považoval za platnou. Žalovaný sjednané podmínky nedodržoval, když nevrátil zápůjčku řádně a včas. Pohledávka původního věřitele byla platně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle ust. § 1968 a 1970 o.z. ve výši dle nař. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené soud nároku v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.