60 C 266/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se proti žalované původně domáhala zaplacení částky ve výši 10 242 Kč z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalované vznikla povinnost hradit pojistné za pojistné období splatné měsíčně ve výši 1 415 Kč. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 1. 11. 2019, a proto ji žalobkyně vyzvala k uhrazení dlužného pojistného, a současně ji vyrozuměla o možnosti zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaná ve stanovené lhůtě pojistné neuhradila, proto dne 20. 6. 2020 nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy. Dlužné pojistné tak činí za období od 1. 11. 2019 do 20. 6. 2020 částku 10 242 Kč. Žalovaná ani přes další četné výzvy dlužné pojistné do podání žaloby neuhradila. Dne 22. 1. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. Žalobkyně vzala posléze svým podáním ze dne 17. 1. 2022 žalobu částečně zpět, když žalovaná po podání žaloby uhradila jistinu ve výši 10 242 Kč. V tomto rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 2. 2. 2022, č.j. 60 C 266/2021-47. Předmětem řízení tak zůstalo příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 10 242 Kč za období od 21. 6. 2020 do 7. 12. 2021. Z šetření vyplynulo, že žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 29. 11. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu dne 1. 4. 2019 uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo autopojištění pro vozidlo zn. BMW, [registrační značka], se sjednaným měsíčním pojistným obdobím. K zániku smlouvy došlo dne 20. 6. 2020. Žalovaná neuhradila pojistné za období od 1. 11. 2019 do 20. 6. 2020 v celkové výši 10 242 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného pojistného za období trvání pojistné smlouvy. Po podání žaloby žalovaná uhradila částku ve výši 10 242 Kč. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojistná smlouva zanikla dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., a § 2804 o. z., z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 obč. zák., a to ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí poté, co bylo řízení částečně zastaveno, ve zbytku nároku, tj. v požadovaném příslušenství, vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 300 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.